Moje 3 aha momenty, které vám možná pomůžou s vybudováním nového návyku

Dobrý den. Dnes bych se s vámi rád podělil o několik zásadních aha-momentů, které mi minulý rok pomohly konečně začít pořádně cvičit.

Je nový rok a vy můžete chtít začít hubnout, cvičit, učit se anglicky, přestat kouřit, zdravě jíst, meditovat nebo chodit dřív z práce domů.

A tak trochu se asi obáváte, že to jako obvykle dlouho nevydrží.

Já bych s vámi chtěl dnes sdílet něco, co jsem se naučil minulý rok.

Tento příběh vyšel jako epizoda mého podcastu Další kroky. Kromě poslechu si ho můžete přečíst, a to ve formě přepisu níže. Ten pořídila za mě umělá inteligence, takže buďte k ni prosím schovívaví.

Loni jsem vytvořil nový online kurz, který se jmenuje Malé návyky pro velké změny. Jedná se o takový kurz pro samostudium, pro jednotlivce nebo do firem a spolupracoval jsem na něm s nakladatelstvím Jan Melvil Publishing.

To určitě znáte, protože vydali skvělé knížky jako Atomové návyky, Geniální potraviny nebo Myšlení rychlé a pomalé.

Příprava kurzu trvala nakonec několik měsíců a podílelo se na něm spoustu šikovných lidí.

Byla to pro mě také velká motivace experimentovat a zkoušet nové věci a nové návyky, udělal jsem ze sebe pokusného králíka.

Při hledání cesty jak více a pořádně cvičit, jsem zažil takové tři aha momenty.

Pojďme teď na ten první:

#1 Když to nejde, musíte jinudy

X krát jsem za posledních pár let zkoušel začít cvičit doma. 

Třeba když mi jeden kamarád řekl: „No víš, já cvičím každý den už mnoho let, každé ráno 5 minut a je to skvělé. “

Tak jsem si říkal, no tak to bych taky chtěl, to taky zvládnu. Zkoušel jsem to, vydržel jsem to většinou tak den až dva.Prostě to nešlo. 

Zkoušel jsem také cvičit odpoledne nebo večer. Tam jsem ale narážel na prokrastinaci. Když už jsem se konečně ke cvičení dokopal, tak jsem ho obvykle dost odfláknul. 

Poručím si, ale neposlechnu si

Jednoho dne jsem si udělal takový test od Gretchen Rubin, což je odbornice na návyky a na šťastný život.

Ten test se jmenuje The Four tendencies. Zbere asi 5 minut a je zdarma.

Výskedky vám ukážou, jak se vám daří plnit závazky na 2 rovinách: Vnitřní závazky, to znamená vůči sobě a vnější závazky vůči jiným lidem.

Mě v tom testu vyšlo, že jsme, že jsem takzvaný „Obliger“ a to znamená, že se mi velmi daří plnit vnější závazky, když je to pro někoho jiného, ale jsem velmi špatný v plnění těch vnitřních, když je to pro mě samotného.

A tohle mi otevřelo oči a pochopil jsem, že to je vlastně pravda.

Já mám obrovský smysl pro odpovědnost, někdy až moc velký.

Nikdy v životě jsem třeba nevynechal rezervaci u kadeřníka, teda jenom jednou, a to jsem vezl ženu do porodnice.

Děsí mě představa, že bych třeba zapomněl klientovi dodat něco, co jsem slíbil nebo pozdě poslat něco, co mělo už být hotové. Proto mám taky různé vychytané systémy na zaznamenávání si úkolů. Většinou díky nim skutečně na nic nezapomenu

Závazky vůči sobě ale nedodržuju: Jsem schopný nejít cvičit jenom proto, že jsem nestihl včas poslat nějaký email klientovi a potřebuju ho dopsat. 

To je vlastně úplně absurdní, kdy kvůli věci, která je obvykle nepodstatná a často i ten klient sám pak řekne, že to vlastně nepotřeboval tak rychle, tak kvůli této věci já omezuju svoje zdraví, což je v podstatě to nejzásadnější, co mám. No otázka je, jak z toho? 

Někdo by mohl říct: „No tak se prostě musíš snažit, musí si poručit. Já jsem taky nechtěl cvičit, ale zvládl jsem to, zatnul jsem zuby a zvykl jsem si.”

Možná tu radu ale dal někdo, kdo je úplně jinak „zadrátován.“

Někdo, pro koho je přirozeně jednoduché plnit interní závazky a pak třeba bojuje s něčím jiným, třeba se spolehlivostí navenek.

Představte si, že existuje něco jako jednotky vůle. 

Takovéhoto člověka stojí ranní cvičení 2 jednotky vůle.

Mě by stálo 10 jednotek. A to je heroické úsilí.

No vy to teda zkusíte, nejde to a ten neúspěch pak mylně vyhodnotíte jako nedostatek vůle. A propadáte skepsi a výčitkám. Úplně zbytečně.

Pokud se vám přes obrovské úsilí něco nedaří, třeba právě stávat brzo nebo se sprchovat studenou vodou, tak co je potřeba je změnit metodu. 

Protože co je pro někoho jednoduché, pro vás může být velmi těžké.

 No a způsobu, jak cvičit je nepřeberně. Najtěte si ten váš.

Já jsem zkoušel taky kromě cvičení doma chodit do fitka, ale byl to opět neúspěch. Prokrastinoval jsem odchod z domu, nebo rovnou hledal důvod, proč dnes ne: Při jakékoliv malinkém píchání v rameni nebo únavě jsem si hnedka řekl, no, tak to dneska nebude ten správný den. Dnes vynechám.

Zkoušel jsem také skupinové lekce, třeba kruhový trénink. No ale to mi nějak nesedlo. Nešlo mi to a nebavilo mě to. 

Po čase jsem začal po nějaké úvaze chodit cvičit individuálně s trenérem. To mě ale nebavilo. 

Objev roku: Jóga!

Vyzkoušel jsem různé skupinové lekce, které mé fitko poskytuje, a nakonec jsem objevil jógu. To je něco, co by mě nikdy nenapadlo, že budu cvičit pravidelně jógu. Dneska chodím třikrát týdně na jógu a miluju to, a těším se a je to super. 

Podle knížky Atomové návyky, ze které jsem hodně vycházel při tvorbě kurzu, je ale potřeba nějaký jasný konkrétní spouštěč.

A to je pro mě problém.

Můj týden je hodně rozbitý. Často jsem celý den u klienta a pak už nic nestíhám. Jiné dny mám rozhozené akcemi s dětmi nebo cestováním. Takže pravidelný návyk je pro mě sci-fi.

Sport planning v neděli večer

Ale nakonec jsem si vytvořil spouštěč, a to konkrétně každý týden každou neděli v 8 večer.

V tu dobu mám v kalendáři naplánované takzvané plánování sportu.

Jako první si naplánuju lezení na stěně s kamarády. A pak si podle aktuálního kalendáře do plánuju ty jednotlivé skupinové lekce jógy nebo trenéra, nebo třeba jízdu na kole venku na celý týden

To má výhody v tom, že skupinové lekce jdou zrušit, ale jenom do 8 hodin ráno toho dne a pak už ne.

To je věc, která je vlastně pomáhá lekce nikdy nezmeškat. Za poslední rok jsem ani jednou naplánovanou lekci nevynechal.

Přitom taková blbost!

Využil jsem jednoduše svoji slabinu pro svůj prospěch. 

Takže díky tomu, že jsem se tak jógu tak trochu rozhýbal, tak mě taky začalo bavit i cvičení s trenérem a tam si myslím, že už trošičku mám výsledky. Není to teda na mě nějak zásadně vidět, ale to mi nevadí. Proč? Vysvětlím za chvíli.

Takže abych to uzavřel: První aha-moment je o tom, že pokud se vám něco nedaří, musíte najít jinou cestu. Pokud to nejde, hledejte dál. Až jednodo dne najdete způsob, který vám vyhovuje a který vám funguje. 

#2 Změňte svoje KPIčko

Pojďme na další věc, jak asi víte, věnuju se Lean Six Sigma což je způsob myšlení a způsob práce, který firmám pomáhá dělat věci pro zákazníka lépe, kvalitněji, rychleji a levněji.

Já toto téma školím a vedu u klientů projekty. A právě na těchto projektech vždycky začínáme tak, že si stanovíme nějakou metriku. Něco, co měří a ukazuje, jak se blížíme k našemu cíli, ke zlepšení Změříme si na začátku současný stav a pak po nějakém čase změříme, jak jsme se posunuli. 

Hlavně zhubnout

Pro mě bylo KPIčko cvičení vždy moje hmotnost.

Prostě jsem cvičil abych byl hubenější. Tečka.

To samo o sobě je dost nerealistický cíl: Hubení je pro mě obecně těžké. Na váze jsem ubyl jedinkrát v životě, a to při pobytu v nemocnici. Navíc pro hubnutí je spíš lepší se soustředit na to, co člověk jí a kolik toho jí. 

Váha není dobrý motivátor ani proto, že nemám vlastně žádnou zásadní nadváhu. Nevypadám nijak jinak, než lidé kolem mě a nijak mě mých pár kil navíc neomezuje. O to méně se mi váha chce řešit.

Jak jsem ale začal chodit na jógu, velmi rychle jsem si všiml pozitivních změn: Jedno jsem se takhle zavazoval tkaničky. Lekl jsem se, jak rychle a hodně se mi podařilo ohnout.

Tím jsem si ale uvědomil, že jako celkově absolutně vzato jsem dost tuhý a to je vidět nejen skrz bolesti, zad a hlavy, ale třeba při hře s dětma: Ono takové sezení na zemi nebo v kleče nebo v tureckém sedu není úplně pohodlné a občas mám pocit, že už se nezvednu. 

Takže jsem si dal nový cíl, a to prostě být flexibilnější, ohebnější a cítit se lépe. 

Nebudu tu navždy

Pak tam byla ještě je věc, která kompletně změnila můj pohled na to, proč cvičit: Loni jsem četl skvělou knížku, která vyšla ten rok. Jmenuje se Outlive a napsal ji Peter Attia. V prosinci vyšla i v češtině právě v nakladatelství Jan Melvil Publishing pod názvem Přežít. Tato kniha o dlouhověkosti mi otevřela ve spoustu věcech oči.

Třeba jsem si uvědomil, že tady nebudu věčně. 

No a taky jsem si řekl, že to chci být co nejdéle. Se svými dětmi, se svojí rodinou.

A jedna zásadní věc, co jsem se z knížky dočetl, je to jak obrovský efekt na dlouhověkost má cvičení. To není žádná novinka.

Překvapivé je, jak velký tento efekt je:

Kuřák, který cvičí, má větší naději na dožití než nekuřák, který necvičí.

Čili pokud chcete radu jak žít dlouho, tak úplně nahoře je cvičení, pak je dlouho nic, pak je nekouření, pak zase dlouho nic a pak jsou všechny ty ostatní věci jako třeba strava. 

Takže tohle mě dost nakoplo.

Také jsem pochopil ještě jednu věc: Svaly jsou takové důchodové pojištění.

Já jsem vždycky říkal, na co člověk potřebuje dneska mít velké svaly?

Je to fajn, být fit, ale nepotřebuju být namakaný.

Peter Attia v knize vysvětluje, že každý člověk ve stáří ztratí do osmdesáti 8 kilogramu svalů. Takže čím více svalové hmoty máte v mládí, tím lépe na tom budete ve stáří. 

Jedna z nejčastějších příčin úmrtí ve vysokém věku jsou úrazy. A svaly vám pomohou se jim vyhnout.

Už necvičím na zhubnutí.

Cvičím, protože se chci cítit skvěle, zdravě, ohebně a chci tu být dlouho se svými blízkými.

#3 Hackněte své okolí

Whisky, rohlík a telefon

Občas si rád dám dobrou Whisky. 

Taky si sem tam říkám, že by bylo fajn obecně méně pít.

Vždycky jsem měl oblíbené láhve své whisky jako třeba Laphroaig nebo Talisker vystavené v obýváku, abych si připomněl tu svou zálibu.

Jednoho dne jsem je ale schoval do skříně tak, abych na ně neviděl.

A najednou moje konzumace klesla o 50 %.

Přitom taková blbost.

Nedávno jsem udělal další zlepšovák, a to na Rohlíku, ze kterého se objednáváme jídlo.

Vytvořil se tam takový seznam, kam jsem si dal všechny zdravé věci, jako je zelenina, uzený losos, humus, olivový olej a tak dále, které vždycky chci mít k dispozici v ledničce:

Zejména  zeleninou je problém ten, že často dojde a myslet na to, že člověk musí pořád chodit do obchodu a dokupovat tu čerstvou zeleninu, to je dost jako náročné a často to nestíháme. No a když v lednici nejsou prospěšné potraviny, člověk sáhne po těch ne tak dobrých.

Pak jsem si to prostě zautomatizoval a na jedno kliknutí doplním ledničku těmito zdravými a skvělými potravinami. 

Dlouho jsem se tomu ale bránil. Váhal jsem.

Pořád mám v hlavě to, že na tom rohlíku je to jídlo výrazně dražší než kdekoli jinde.

No jo. Ale jakou cenu má zdravý? Za co jiného bych ty peníze mohl utratit efektivněji?

Poslední taková drobná věc je widget na knížky: 

Já čtu hodně knížek na Kindlu a to jak na čtečce, tak i v jejich mobilní aplikaci. Ta je fajn, protože čtečku s sebou nemám vždycky, ale mobil jo. Takže když třeba někde čekám na tramvaj, můžu si přečíst knížku.  No ale většinou to neudělám, spíš otvírám junk food v podobě Facebooku, Instagramu a zpráv.

No a tím, že jsem si na hlavní stránku na mobilu udělat tady ten widget, který je větší než ostatní ikonky a ukazuje obrázek knížky, které kterou zrovna čtu, tak mě to vtáhne. A zjistil jsem, že čtu mnohem víc:

 Takže tohle jsou jen 3 takové malé hacky: Schovaná whisky, seznam zeleniny na rohlíku a  widget na knížky.

Těchto hacků můžete mít tisíc plus jeden. A každý z nich vás může malinko posunout tam, kam potřebujete. 

Já jsem velký fanoušek trvalého zlepšování, což je součást Lean Six Sigma.

Takže pokud vy sami máte nějaký takovýhle hack nějakou vaší přípravou prostředí, tak mu určitě řekněte, budu za to rád. Můžete mi napsat do komentářů nebo klidně napište na mail. 

Tak a pojďme to pomalu zakončit. Hlavní sdělení dnešní epizody je to, že budování návyků a zlepšování svého života není o tom, kolik máte silné vůle, ale kolik dáte úsilí do toho hacknout si svoje prostředí. 

Takže my 3 moje aha  z minulého roku jsou tyto:

1. Pokud se vám nedaří, musíte hledat jinou

2. Vyměňte svůj důvod a svoje KPI toho, proč to děláte

3. připravte si prostředí skrze spoustu drobných hacků.

Takže tohle je za mnou za mě pár věcí o návycích. Já teda mám pořád takový Imposter syndrom mluvit o návycích, zejména co se týče sportu, protože stále vidím kolem sebe lidi, kteří jsou výrazně sportovnější, vypadají skvěle a jsou zdraví.

Ale já jsem rád i za malý posun v mém životě, který s vámi můžu sdílet. 

Kurz malé návyky pro velké změny

Podívejte se na můj nový kurz. Myslím, že stojí za to:

Malé návyky pro velké změny

Líbilo?

Jestli se vám články líbí, rád vám každý čtvrtek pošlu přehled těch nových za předchozí týden: