Celkem nedávno jsem slyšel větu, která neuvěřitelně skvěle popisuje, proč je tak těžké dělat změnu – zejména ve vlastním životě, ale i v práci a v zásadě vždy a všude. A teď bych vám chtěl tu větu říct a také vám popsat můj příběh, který se k tomu váže.
Památná věta
Bylo to ve skvělé Kavárně, co hledá jméno na Andělu na přednášce Janky Chudlíkové, skvělé lektorky a mé koučky. Ten den se mluvilo o životních rozhodnutí, hodnotách a jak přejít z mindsetu oběti, do mindsetu tvůrce, který má kontrolu nad svým životem a proaktivně ho řídí. To nejsou nové myšlenky, mluví o nich Stephen Covey v 7 návycích, nebo nově psycholožka Carol Dweck v knížce Nastavení Mysli (anglicky se to jmenuje Mindset). Skvělé na té přednášce je však velmi úderné a neotřelé podání Janky, která se nebojí chodit okolo horké kaše. Utkvěla mi v paměti hlavně tato věta:
Lidé žijí v hnoji, protože nejsou ochotni se něčeho vzdát
Jak jsem se těžko vzdával
Hnůj je možná silné slovo a nadsázka. Před několika lety jsem ale pracoval jako zaměstnanec velké poradenské firmy a ač na té práci bylo spoustu skvělého, práce v takové firmě je spjata i s nepříjemnými věcmi jako byrokracie a politika. Své místo jsem tam jednoduše dále neviděl. Nežil jsem v hnoji, to se opravdu říct nedá, ale časem by se to mohlo stát, kdybych nic nedělal.
Jednoho dne jsem dal výpověď. Když jsem začínal jako freelancer a šéf týmu ehotel.cz , nebál jsem se toho nového, co bude, ale toho, o co přijdu. Byl to tým, příjemné kanceláře, zajímavé projekty a hlavně celkem obstojná, ale hlavně pravidelná výplata. Připadal jsem si, jako když se pouštím ruky, která mě drží nad propastí a padám dolu. Trvalo více než rok, než jsem se odhodlal se pustit. Po čase jsem ale poznal, že to nebylo zdaleka tak hrozné, jak se zdálo.
Dobře to dopadlo
Trvalo to asi 2 měsíce do první proplacené faktury za moji práci. Pak to ze mě spadlo a přestal jsem mít strach, že za sebou nemám korporaci, která se o mě postará, i když zrovna není žádný projekt. Ale uvědomil jsem si, jak je pravidelná výplata malicherný benefit pro kohokoli, kdo aspoň trochu něco umí (a mezi které se neskromě řadím 🙂 ) Neuvěřitelné je, jak korporace dokáží tímto benefitem silně spoutat schopné lidi, kteří by se dokázali mnohem lépe uplatnit na volné noze nebo na vlastním projektu.
Je to všude
Zpětně jsem si vybavil ještě spoustu jiných příležitostí v mém životě, kdy mě neochota vzdát se něčeho držela zbytečně při zemi. A bude se to dít i do budoucna. Pokud objevím příležitost pro sebe, tým nebo firmu se posunout výrazně k lepšímu, zcela jistě budu muset udělat oběti. To prostě k tomu patří. Ale zatím se mi to vždy vyplatilo.
Líbilo?
Jestli se vám články líbí, rád vám každý čtvrtek pošlu přehled těch nových za předchozí týden:
