V roce 1998 mi bylo třináct let a našel jsem svůj dream job. Začal jsem totiž na internetu tvořit a psát blog. V tu dobu nás na internetu ještě nebylo moc, natož třináctiletých. Samotné slovo „blog“ ještě čekalo na své objevení. Spolu se skupinou kamarádu si nás zakladatel tehdy rok starého portálu Centrum.cz Olda Bajer. Vzal nás do jejich kanceláře, posadil nás na vyřazené servery místo židlí a začal s námi brainstormovat, jaké služby se dají na internetu vytvořit pro generaci náctiletých.
Jediné kanceláře, které jsem do té dobý viděl, byl úřad, na kterém pracoval můj táta. Kontrast s punkovým kreativním chaosem v kanceláři dvacetiletých zakladatelů Centrum.cz nemohl být větší. Bylo to tak kreativní, svěží, jiné! A na internetu! V tu dobu jsem měl jasno o svém dream jobu. Chci vést vlastní internetovou firmu.
Když nám bylo osmnáct, rozhodovali jsme se na gymplu, jako kariérní cestou se vydáme, já jsem se rozhodl studovat ekonomickou školu, protože jsem ji viděl jako bránu do světa businessu a byla to dobrá volba. Potkal jsem v životě ale hodně lidí, kteří začali studovat třeba práva nebo medicínu, protože to byl jejich dream job od malička, nebo je k tomu vedli rodiče, a oni v prvním roce zjistili, že jim toto studium vůbec nejde a vůbec je nebaví.
Proč si dream job vybíráme nesmyslně?
Co mají ty příběhy společné? Dream job si často vybíráme podle vnějších znaků práce, podle toho, co pozorujeme u ostatních lidí. Kreativní, úspěšní a bohatí zakladatelé startupů, vysoce uznávání a respektovaní právníci, doktoři, umělci – takoví chceme být také! Nebylo být skvělé jedním z nich? Bohužel ale vysněnost konkrétní práce a její vnější působení nic neříká o tom, jestli nás bude naplňovat nebo ne.
Jak jsem získal svůj dream job a pak se ho zase vzdal
Od oné schůzky v Centrum.cz jsem stihl zkusit ještě pár internetových projektů, vystudovat vysokou školu a 5 let pracovat v management consultingu. 15 let od toho památného brainstormingu jsem se stal CEO zainvestovaného, fungujícího startupu. Byl to skvělý pocit, připadal jsem si důležitě, všechno bylo nové, mohl jsem si vyzkoušet a naučit se skvělé věci.
Ač jsem svou práci zvládal, po čase jsem si uvědomil hroznou věc. Zjistil jsem, že mě ta práce z velké části nebaví. Že ze mě vysává obrovským způsobem energii a že chodím domů zničený a deprimovaný. „Teď je to tvrdý boj, ale za pár let, až bude firma v zisku, budeš mít pohodu, pak dobře svůj podíl prodáš a budeš na dobré cestě k finanční svobodě,“ uklidňovali mě někteří. O tom to však nebylo, bylo to samotným jádrem práce. Nenaplňovala mě a myslím, že jsem na ni nebyl ani stavěný. Byl jsem jako doktor, který omdlévá při pohledu na krev, dysgrafik pracující jako editor v novinách, nebo 150 cm vysoký basketbalista. Nakonec jsem došel k poznání, že moje silné stránky jsou jinde a proto jsem se s těžkým srdcem svého „dream jobu“ vzdal.
Co tedy v životě dělat??
Kritérium, jak hodnotím práci nyní je to, z kolika procent času mě práce naplňuje, baví a přináší mi pracovní flow. Říkám tomu „flow rate“
- Když jsem pracoval ve velké poradenské firmě jako konzultant managementu, bylo mé flow rate asi 70%. Miloval jsem svou práci, ale byly tam ostatní věci … cestování, korporátní byrokracie a politika, nezábavné úkoly.
- Když jsem zpětně koukal na své roky na pozici CEO, nebylo mé flow rate vyšší než 30%. Spoustu věcí mě bavilo, ale mnohem víc času jsem trávil na nudných nebo nepříjemných úkolech, které mi energii zase braly. Možná proto jsem celou dobu paralelně pracoval jako trenér a konzultant.
- Nyní je moje flow rate kolem 90%. Pracuju nyní naplno jako trenér a konzultant na volné noze a učím firmy pracovat chytřeji. To, co jsem se naučil v managment consultingu a ve startupech přenáším dál: Lean management, Startupové nástroje, další digititální nástroje. Miluju trénování lidí, vývoj perfektních školení a poskytnutí skvělé služby klientům. Věřím, že se bude můj business posouvat dál, protože mě to neuvěřitelně baví. A to je skvělé.
Přestože to zpětně vypadá jako logický krok, opustit svůj „Dream job“ byl nějtěžší krok mé dosavadní kariéry. Pustit něco, na čem jsem předtím patnáct let pracoval, abych se tam dostal, bylo mentálně velmi náročné i přes to, že jsem jasně cítil, že mě to nenaplňuje. Ale jsem šťastný, že jsem to udělal.
Co je ale na flow rate skvělé je to, že každý to má úplně jinak. Stejná práce CEO, kde jsem trpěl, tak může mít pro někoho flow rate 99%. A naopak.
Pěkné Vánoce a hodně flow 🙂
Přeju vám do nového roku, aby vaše flow rate bylo co nejvyšší. Abyste dokázali dobře kariérně volit, kam dáte svou energii a z nevyhnutelných přešlapů se rychle oklepali. A určitě napište do komentářu, jak to vidíte vy. Pěkné Vánoce všem!
Líbilo?
Jestli se vám články líbí, rád vám každý čtvrtek pošlu přehled těch nových za předchozí týden:
