Občas o sobě říkám, že jsem podnikatel. Nejsem ale klasický archetyp úspěšného podnikatele. Neměl jsem v patnácti letech živnostenský list napsaný na rodiče. Neprodal jsem startup za desítky milionů, neškáloval svoje podnikání. Ale něco málo už jsem zvládl. Rád bych vám chtěl říct, čemu o podnikání věřím.
Svůj první startup jsem nezaložil, ale naskočil jsem do rozjetého týmu už i s investory a tři roky jsem tento startup vedl. Nedovedl jsem ho ani do černých čísel, ani k investici. To ale v tomto časovém horizontu ve světě startupu není zas tak neobvyklé. Hlavně jsem ale zjistil, že to není práce pro mě. Cítím se spíše jako živnostník nebo freelancer a to dělám nyní. Prodávám to, co umím. Prodávám svoji práci, svoji hodnotu firmám. Menší část mého příjmu jsou pak podnikání s online kurzy v Česku i v zahraničí a trošku i jiné věci a drobnější aktivity. V podstatě je to psaní blogu a podcast se do toho dá započítat.
Následující úvahy o podnikání jsou zejména pro vás, co pracujete a chcete se rozhoupat k podnikání. Chtěl bych vám shrnout ty základní myšlenky, které mně pomohly pochopit, jak se vlastně na tady tu cestu nezávislé práce dostat.
Promýšlení je prokrastinace
První taková hypotetická otázka je, co byste dělali, kdybyste se rozhodli třeba za dva roky vylézt na Mount Everest. Asi byste neřekli: „Tak já bych si to promýšlel. A když už bych si to promyslel, tak bych se tam teda vypravil.“
Asi tušíte, kdybyste celé dva roky jenom promýšleli, tak byste na tom Everestu pravděpodobně umřeli. Bohužel takto ale spoustu lidí mylně vnímá, jak funguje podnikání. Je to možná i proto, že nás to takto učili ve škole.
Takový typický archetypální podnikatel pracuje, pracuje, pak dostane geniální nápad. Nechá všeho, vybere úspory od babiček, zařídí si kancelář, s velkou slávou spustí ten byznys a tradá, je úspěšný. Takto možná některé firmy můžou fungovat, ale je to maličkaté procento lidí, kteří takto začali podnikat. Já věřím tomu, a poznal jsem to i tak, že podnikání je sval, který je potřeba trénovat.
Takže když chcete jít na Everest, tak asi první víkend místo promýšlení je dobré jít na Sněžku, trénovat, zkoušet menší věci, zkoušet drobné projekty než začít dělat věci ve velkém. Většinou to souvisí i s drobnými aktivitami, které člověk dělá při práci. Nejen jako formální podnikání, ale jsou to různé další aktivity.
Také věřím v to, že právě to přemýšlení a rozmýšlení je dost prokrastinace. Spoustu lidí, co chce začít byznys, a sám jsem v tom byl taky, si říká, že to ještě pořádně promyslí. A tento víkend ještě budou raději promýšlet. Když věci promýšlíte, tak máte pocit, že na nich děláte. Když o věcech přemýšlíte, tak se v mozku aktivují stejná centra, jako když ty věci skutečně děláte. A tak máte takový pocit, že postupujete. Promýšlení je určitě důležité, ale v tom byznysu je ještě důležitější ty věci dělat. To jsou tedy první věci, kterým o podnikání věřím. Podnikání je sval, který potřebujeme trénovat, třeba chůzí na Sněžku. A přemýšlení
a rozmýšlení je prokrastinace.
Největší past je výplata
Další věc se týká odchodu z práce. Hodně z vás možná pracuje jako zaměstnanec a zvažujete, že byste zkusili podnikat. Je pro vás ale velmi těžké odejít. Proč to tak je? Já věřím tomu, že firmy velmi systematicky vyvíjí prostředí tak, aby bylo velmi těžké odejít. Já sám, když jsem odcházel, tak mi bylo fyzicky špatně ve chvíli, kdy mi měla přijít první výplata, ale nepřišla.
Z toho zvyku, že přijde přesná částka každý měsíc, se velmi těžko odchází. Je to trošku takový propad do propasti. Takto jsem to aspoň cítil já. Trvalo mi dva roky, než jsem se dostal na příjmy, které jsem měl ve firmě, když jsem odcházel. Ale naprosto toho nelituji, protože mě to dokázalo dostat tam, kde jsem. Také mne minulo to nejlepší období hypoték, kdy si všichni kolem mě, co byli zaměstnaní, brali ty výhodné hypotéky, které jsou pravděpodobně už navždy pryč. Ale já toho stejně nelituji. Stejně to bylo nejlepší rozhodnutí mého života – odejít z firmy a začít pracovat na sebe.
Taková ještě zajímavá vlastnost, kterou mají velké firmy, je to, že po škole dostanete nějaké peníze. Když uvedu příklad, jdete z ekonomické školy a dostanete nějaké peníze. A říkáte si: „To je super, najednou si můžu dovolit chodit víc do restaurací.“ Najednou z toho studentského života přecházíte do takového toho dospěláckého. Ale velmi rychle si na to zvyknete a najednou ta výplata tak nějak akorát vyjde.
A pak ještě firmy dělají to, že velmi brzy, dřív, než to potřebujete nebo dřív, než by vás to motivovalo, tak vás povýší třeba na nějakého seniora a velmi výrazně vám zvednou plat. Mnohem víc, než je potřeba, a mnohem víc, než potřebujete. A spoustu lidí by zůstalo ve firmě, i kdyby k takovému zvednutí platu nedošlo.
Návyk na peníze
Proč tady to některé firmy dělají? Já věřím, že to je proto, aby vás velmi rychle zvykli na peníze. Je to proto, že vy si říkáte: „Ty jo, tolik peněz, to nemůžu v životě utratit. To všechno budu spořit.“ Ale pak si řeknete: „Půjdu o jednu večeři navíc. A teď to auto bych chtěl. A lepší věci a dovolená a támhleto.“ A najednou zjistíte, že náklady na váš životní styl opět vystoupaly na úroveň vašeho platu. A jsou nyní tak obrovské, že kdybyste chtěli odejít, museli byste mít hodně velké úspory, abyste si udrželi svůj životní styl ve chvíli, kdyby vám na několik měsíců vypadly příjmy. A tady toho se někteří lidé velmi děsí.
Já tedy můžu říct, že u mě také došlo k poklesu životního stylu. A bylo to překvapivě výrazně jednodušší, než jsem čekal. Očekával jsem, že to bude úplně katastrofální. Ale na chvíli jsem se trošku vrátil do studentských let, a to na pár měsíců, než se to začalo zvedat. Těch prvních čtyři, pět, šest měsíců bylo trošku horších, ale člověk to v podstatě ani nevnímá. Nebylo to tak hrozné. Já tedy ještě musím říct, že v tu dobu, jak víte, jsem neměl ani hypotéku, ani děti. To znamená, že tady to pro mě bylo trošičku jednodušší. Uznávám, že s hypotékou a s dětmi je o něco složitější odcházet z práce. Takže jediné, co můžu říct, nebojte se toho. Je to pocit skutečně skoku do propasti, když ta výplata nepřijde. Ale ono to zas člověka dobře motivuje tu práci si najít.
Co kdyby na penězích nezáleželo?
Další věc, další otázka, kterou jsem si položil a kterou rád říkám lidem, aby si ji pokládali také, když přemýšlí o podnikání. Co byste dělali, kdyby na penězích nezáleželo? Co byste dělali ve světě, kdyby byl univerzální příjem, všichni by dostávali stejně. Neexistovala by jakákoliv jiná možnost vydělat více nebo méně. Co byste dělali? Asi byste neleželi celou dobu na pláži nebo nekoukali na Netflix. To by vás přestalo bavit. Asi byste nějakou práci dělali. Zkuste popřemýšlet, co by byla tady ta vaše vysněná práce?
Já jsem si osobně právě v tom startupu uvědomil, že ta práce není pro mě. Sice jsem miloval představu sebe, jak se o mně píše, jak jsem prodal firmu a jak mám ty miliony. Tu představu sebe v budoucnosti. Ale neměl jsem rád ten každý den. A nedělal bych to, kdyby na penězích nezáleželo. Proto jsem dal výpověď.
Ideální týden není na pláži
Dobré cvičení, i když už nevím, z jaké knížky pochází, je nakreslit si ideální týden. Ono udělat si osobní vizi a tak, to je těžké. Někdo nemá rád tady tyto věci. Ale zkuste si udělat fiktivní týden v kalendáři, třeba jak by měl vypadat za pět let. Co by byl váš ideální svět? V kolik byste vstávali, co byste dělali, s kým byste byli, kde byste pracovali, na čem byste dělali? To je věc, která mi skutečně pomohla rozmyslet si, jak chci trávit svůj život, na čem chci dělat.
A udělal jsem si pak tu osobní vizi. Hezky o tom právě mluví Petr Ludwig ve své knížce Konec prokrastinace, která vůbec není o prokrastinaci, ale o tom, jak si srovnat svoje hodnoty. On vlastně říká: „Prokrastinujete proto, že nevíte, co chcete.“
Takže jsem si udělal takový přehled toho, co bych chtěl, čím chci naplnit svůj den. Já jsem si říkal, že pro mě to je pět hlavních věcí, na kterých chci dělat. První je budovat a posilovat svůj vztah s rodinou. Druhá je inspirovat, učit a posouvat lidi. Živí mě školení, ale tam, kde mi to dává smysl, tak školím zdarma. Třeba v Lékařích bez hranic, nebo dělám tento podcast. Pak chci být v přírodě, od procházek až po poznávání a cestování. Chci sám sebe učit. Myslím, že Gándhí říkal:
„Žijte, jako kdyby dnešek byl poslední, ale učte se, jako byste žili navždy.“
Gándí
Tento citát mám rád.
A pak chci také naplnit svůj den hrou a odpočinkem. Jsem velmi rád a vděčný za to, že můžu trávit čas věcmi, které nemají žádný vnější smysl, které dělám jenom proto, že mě baví samy o sobě. Relaxace, hudba, hraní si, sport, tvorba věcí. Nezmínil jsem kamarády, ale ti se vlastně prolínají tím vším. S nimi chci dělat ty věci, které jsem zmínil. Takže jsou tam určitě
i kamarádi. Moje takové KPI je naplnit co nejvíc mého času dobrým mixem tady těch činností, co jsem zmínil, a zlepšovat se a posouvat se v nich. Mám také i nějakou představu, kam bych se chtěl posunout, čeho bych chtěl v životě dosáhnout, co bych si chtěl odškrtnout. Ale to teď u mě není natolik podstatné, jako umět si ten život naplnit věcmi, které mi dávají smysl. Takže poučka číslo 4 – musíte milovat ten proces. Pokud vás to nebaví, nemůžete to dělat. Musíte milovat i ten proces, nejenom ten výstup.
Podnikatelem se nestáváte papírem, ale myšlením
Další otázka. Kdy se člověk stává podnikatelem? Mně se velmi líbí příběh, který vypráví Dan Gamrot, což je lektor osobní produktivity, o tom, jak on začínal podnikat. Pracoval jako zaměstnanec, jako projektant v IT firmě. A zajímalo ho to téma osobní produktivity, různé a getting things done. A hodně lidí se ho začalo ptát: „Hele, jak to děláš? Nemohl bys mi poradit? Co kdybych ti koupil kafe a ty bys mi řekl, jak si třeba lépe organizovat čas, úkoly a priority?“ A na to Daniel říkal: „No tak to je super.“ A takto to pak začal i nabízet a lidem říkal: „Když mi koupíte kafe, tak já vám pomůžu.“ A tak měl to svoje poradenství, školení za kafe. Říkal, že odškolil stovky a stovky setkání jakoby za kafe. A pak on říkal: „V jednu chvíli mě už začaly poptávat firmy a lidi a už jsem říkal, že už to nestíhám, tak jsem dal výpověď. Ale tím, že už jsem měl spoustu kontaktů přes ta malinká školení za kafe, tak jsem si okamžitě nabral klienty a hned jsem mohl začít.“
Zajímavá otázka je, kdy člověk začíná být podnikatelem? Kdy se Daniel stal podnikatelem? Ve chvíli, kdy si přinesl ten živnostenský list? Nebo ve chvíli, kdy vystavil první fakturu? Kdy dostal první peníze? Já věřím tomu, že podnikání je stav mysli. A člověk se stává podnikatelem ve chvíli, kdy začne něco dělat, kdy začne něco podnikat. Stejně jako ten Daniel, když začal dělat ty věci za kafe.
Nepotřebujete peníze
Tak a teď nápad a peníze. Spoustu lidí říká, že nemá nápad. Já ale věřím tomu, jak jsem říkal, že podnikání je sval a že stačí zkoušet malé, drobné věci a ten nápad po cestě přijde.
A peníze? Já nevěřím tomu, že existuje byznys, který by nešlo rozjet za málo peněz. Já osobně tvrdím, že pro rozjezd jakéhokoliv byznysu by nikdo neměl dávat víc než 20 000, maximálně 50 000 korun ze svého, než mu to začne něco vynášet.
Představte si kamaráda, který by za vámi přišel a řekl by:
„Hele, já teď začínám investovat na burze. A potřebuju nějaké peníze, abych je mohl investovat. Já ti je zhodnotím.“
Vy se zeptáte: „Kolik tak potřebuješ?“
„No tak asi 200 000 Kč“
„A dělals to někdy?“
„Ne, ne. Ale mám fakt dobrej nápad, jak na to vydělat.“
Dali byste mu peníze? Asi ne. A dali byste peníze sami sobě na svůj první projekt? Asi taky ne. Takže doporučuji opravdu vymyslet způsob, jak to udělat za málo peněz. Tím málem myslím 20 000 – 50 000 Kč, ne víc. A hlavně se, prosím, nezadlužujte. Osobní zadlužení na podnikatelský nápad je podle mě cesta do pekel a naprosto vás od toho odrazuji. Jsou i výjimky, ale opravdu si myslím, že pro většinu lidí, kromě těch extrémních střelců, je tady to velmi nebezpečná hra s ohněm.
Vždycky existuje způsob, jak to rozjet za málo peněz.
Chcete otevřít restauraci? Začnete vařením doma? Nebo dovážkou jídla? Nebo otevřením stánku na trzích?
Chcete se živit konzultacemi nebo školeními? Zkuste to nejdřív za kafe. Nebo si otevřete kurz na naucmese.cz.
I Tesla začínala s nabarvenou krabicí
Následující příběh jsem slyšel na konferenci od inovačního guru Alexe Ostewaldera z firmy Strategyzer: I Tesla začínala s málem. Ne moc se ví, že Teslu nezaložil Elon Musk, protože on tam přišel až po několika letech. Ten tým neměl na začátku zdaleka takové prostředky a nebyl si jistý, jestli lidé budou kupovat elektrická sportovní auta. Tak udělal takový experiment. Oni vzali jeden autosalon v Kalifornii, který prodává rychlá sportovní auta. Vzali jedno z těchto aut, myslím si, že to byl McLaren. Vyndali z něj ten spalovací motor a místo něj tam dali načerno nasprejovanou krabici, na které bylo napsáno elektromotor. Vystavili to tam. A když tam někdo přišel a ptal se, co to je, tak říkali: „To je nová vize elektroauta budoucnosti. Začne se vyrábět asi za rok. A bude to takto rychlé, bude to mít takové vlastnosti. Elektrické sportovní auto je budoucnost. Jestli to chcete, složte zálohu 5000 dolarů, abyste se dostali do pořadníku.“ A takto oni zkoušeli, jestli ti lidé budou ochotni nejenom říct: „Jó, to bych chtěl.“ Ale jestli budou skutečně ochotni složit ty peníze. A takto z toho začali pomaličku financovat další vývoj. Takže i drobnými kroky jde vždycky vymyslet, jak začít s co nejméně penězi.
Existuje jedna knížka, která se právě věnuje příběhům podnikatelů, kteří rozjeli svůj byznys za sto dolarů nebo méně. Jmenuje se Startup za pakatel. Myslím, že by stále měla být v každém dobrém knihkupectví. A jestli vás tady to téma zajímá, tak doporučuji si ji přečíst.
Jak vydělat peníze?
Dobré je také zvolit na začátek dobrý byznys model neboli způsob, jakým bude vaše podnikání vytvářet hodnotu pro zákazníka a vydělávat peníze. Některé modely jsou jednoduché, pokud to děláte poprvé. Některé jsou extrémně složité. Já jsem je pracovně rozdělil do dvou skupin, kterým říkám byznys modely typu Sněžka a byznys modely typu Mount Everest.
Business modely typu Sněžka – tady začněte
Mezi byznys modely typu Sněžka, čili ty jednoduché, řadím například tréninky nebo školení, případně poradenství. Nebo třeba také poskytování služeb doma. Třeba úklid nebo vaření. Pak také mezi to patří digitální produkt, třeba školení nebo kniha. Nebo fyzický produkt vlastní výroby. Pak do toho patří online obchod, který je jednoduché založit, těžší je na tom pak vydělat. Stejně jako třeba na obsahu sponzorovaném reklamou.
Business modely typu Mount Everest – těm se na začátku vyhněte
Mezi byznys modely typu Mount Everest, to je možná důležitější zmínit, protože těm doporučuji se na začátku vyhnout, tam patří třeba aplikace. Vyvíjet aplikaci vypadá jednoduše, pokud jste to třeba ještě nikdy nedělali. Ale v realitě je to obrovsky složitá věc. Dnes máte stovky zařízení. Aby to fungovalo, potřebujete utratit statisíce až miliony, aby ta aplikace fungovala.
Ještě těžší je založit tržiště čili místo, kde se střetává nabídka s poptávkou. Například Dáme jídlo, kde se střetávají restaurace s hladovými lidmi, nebo je to Uber, kde se setkávají taxikáři s lidmi, kteří chtějí někam dovézt a tak dále. Booking.com, to jsou hotely versus lidé, co chtějí ubytování.
Základní problém tržiště je v tom, že tam potřebujete mít nabídku i poptávku, aby to fungovalo. Takže když byste třeba zakládali Dáme jídlo, tak můžete přijít do restaurace a říct: „Milá restaurace, pojď se tady zaregistrovat, lidi tam budou objednávat.“
Restaurace vám řekne: „No, kolik tam chodí lidí?“
Vy řeknete: „No, zatím žádní, ale brzo budou.“
A oni řeknou: „No tak až tam budou chodit lidi, tak nám řekněte a my se tím budeme zabývat.“
Lidé tam ale těžko budou chodit, když tam nebudete mít žádné restaurace. Jak tedy tržiště rozjet? Chce to mít velký tým, jet rychle, mít spoustu obchodníků. A jenom v českém prostředí tady to může stát i vyšší desítky, klidně i stovky milionů.
Stejně tak nedoporučuji rozjet fyzickou kavárnu, obchod nebo provozovnu, kde se pak lidé často zadluží i na miliony korun, než kolik stojí vybavení. Pokud máte možnost si to pronajmout, tak je to v pohodě. Nebo pokud máte možnost získat úvěr do s. r. o., čili ne osobní úvěr, tak tam se pak můžete zadlužit. Ale realita je taková, že do začínajícího s. r. o. vám stejně žádný oficiální investor peníze nepůjčí, pokud vás třeba opravdu dobře nezná.
Také bych nedoporučoval fyzický produkt vyrobený v továrně. Je to extrémně těžké udělat výzkum a vývoj a nechat si něco vyrobit.
Existuje spoustu dalších byznys modelů, možná spoustu různých názorů. Ale tady to jsou takové základní věci, které bych zmínil a o kterých třeba ještě spoustu lidí neví.
Začněte od jediného zákazníka
Poslední věc – pro koho to dělat? A já říkám, začněte od jednoho člověka. Najděte si člověka, najděte si problém, který řeší, a ten vyřešte.
Máte nápad, ale neznáte osobně nikoho, kdo by tady tu věc řešil? Tak to možná máte problém. Je vždycky těžší dělat podnikání pro někoho mimo vaši skupinu, řešit problém, který vy sami nemáte. Ale dobré je aspoň někoho znát a poznat toho člověka, který ten problém má a komu může vaše podnikání pomoct.
Určitě nepředpokládejte, že lidé budou chtít to, co vy chcete, že pochopí to, co vy pochopíte. A že se jim bude líbit to, co se líbí vám. To je věc, kterou jsem se naučil až hodně pozdě.
Vyhněte se základnímu problému koučů
Můj oblíbený autor Seth Godin zmiňuje ve svém online kurzu o podnikání na volné noze tak zvaný problém koučů. Osobní koučing je skvělá věc, můžu to naprosto doporučit. Existuje spoustu koučů. A možná se třeba chcete koučem stát. Existují ale víceméně dva typy lidí. Lidé, kteří vědí, že koučink je dobrý a prospěšný, a už svého kouče mají. A pak existují lidé, kteří buď nevědí, nebo nevěří, že jim může koučink pomoct.
Pokud chcete být novým koučem, máte dvě možnosti. Buď přesvědčit někoho, kdo už kouče má, aby si vzal vás. Ale tím pádem by musel vyhodit svého kouče a místo toho si vzít vás. Nebo přesvědčit někoho, kdo nevěří koučinku nebo tomu nerozumí, že ten problém má. Obojí je naprosto těžké. Existuje velmi malinká skupina lidí, kteří třeba chtějí koučink, ale ještě nikoho nemají. Pro některé obory je tedy těžké vstoupit. A hlavně je velmi těžké řešit problém lidí, kteří nevědí, že ho mají. Je mnohem jednodušší řešit problém lidí, kteří vědí, že ho mají. Takže poslední věc, které věřím a kterou jsem se musel naučit – tvořte něco pro lidi, které znáte, a řešte jim problém, o kterém víte, že jej mají. Je to stokrát jednodušší než to dělat jinak.
Netajte váš nápad!
Poslední, ale možná nejdůležitější ingrediencí k podnikání jsou lidé. Hodně lidí mi říká: „Já mám nápad, ale já ho nechci říkat, aby mi ho někdo neukradl.“ Tady to je fikce. Nápadů je dost. A pravděpodobně pokud máte nápad, o kterém si myslíte, že je originální, tak na tom už někdo dávno dělá. Čili jediný způsob, jak být první, je začít na tom rychle pracovat.
A všichni autoři, úspěšní podnikatelé, se shodnou na tom, že mnohem lepší než ten nápad tajit je to říct co nejvíc lidem. Oni vám totiž pomůžou.
Když já sám jsem se chystal odejít z firmy a začít podnikat, tak jsem šel na koučink za koučkou a říkal jsem jí: „Já mám problém. Já bych chtěl začít podnikat. Já bych chtěl do startupu, ale nechtěl bych si ho úplně zakládat. Chtěl bych přijít už do nějakého rozjetého
a trošku ho pozdvihnout.
A ona se mě zeptala: „A o kom víte, že by vám tady s tím mohl nejvíce pomoct? Kdo z lidí, které znáte, by vám mohl tady s tímto nejvíce pomoct?“
Tak jsem dal dohromady seznam asi deseti lidí. A ona řekla: „No a co teď?“
Tak jsem došel k tomu, že jsem s každým z těchto deseti lidí šel na oběd a říkám mu: „Milý Honzo, Jirko, Adélo, chtěl bych jít do startupu, ale nechci ho sám zakládat a o žádném nevím. Kdybys o něčem věděla nebo věděl, ozvi se mi.“
No a co se nestalo? Za dva měsíce mi volá jeden z nich a říká: „Hele, my tady máme investory do startupu, ale odešel mi člověk, který ho původně řídil. Nechceš to místo vzít?“
Takže takto to funguje. A velmi věřím v to, že máte říct lidem, co potřebujete, a oni pak za vás budou ten problém řešit, i kdyby vás neměli rádi.
Mastermind skupina
Dalším nástrojem, který vám může pomoct, je tak zvaná mastermind skupina. To spočívá v tom, že se schází třeba jednou měsíčně několik lidí, kteří chtějí něco spustit, rozjet.
A povídají si o tom, co řeší. Sdílí svoje problémy, výzvy, na čem dělají, navzájem si radí. A na konci každé schůzky se zavážou, co dotáhnou do dalšího měsíce. No a další měsíc se setkají a pak si projdou, kdo co zvládl a kdo co nezvládl. Ač každý dělá na svém projektu, tak ten efekt je obrovský. Máte totiž podporu stejně smýšlejících lidí a zároveň se nikomu nechce úplně chodit na ty schůzky a říkat: „No, já jsem nic neposunul, já jsem nic nikam nedotáhnul.“ Takže to má samozřejmě takový psychologický efekt. Pokud toto chcete, tak určitě doporučuji. Můžete využít kamarády nebo pohledat na internetu stejně smýšlející lidi, kteří by chtěli založit mastermind skupinu, případně se zapojit do nějaké existující.
A teď začněte
Tak toto jsem vám chtěl říct o podnikání. Možná s některými věcmi nebudete souhlasit, nebo to budete chtít dělat jinak. Podnikání není jenom jedno. A otázka je, jak to máte vy. Možná rádi riskujete, možná se spíš rádi držíte při zemi. Možná chcete změnit svět nebo ho udělat lepší pro pár věrných zákazníků. Možná chcete velký tým, nebo naopak možnost konečně pracovat sami a dělat si věci tak, jak chcete.
Podnikání má hodně příchutí a barev. A já věřím, že to stojí za to vždycky.
Líbilo?
Jestli se vám články líbí, rád vám každý čtvrtek pošlu přehled těch nových za předchozí týden:
