Podcast sledujte na Spotify,Apple nebo Google podcastech či Overcast. Nebo si ho pusťte tady v prohlížeči výše.
V tomto posledním dílu druhé série se se vrátíme k tématu podnikání:
Co dělat, když nemáte nápad?
Jaké jsou nejlepší první kroky?
Jaký business model zvolit?
Na koho se obrátit?
Jak bojovat s prokrastinací?
Tady je pár dalších věcí, kterým věřím o podnikání
Prázdné regály v obchodech! Lidé podléhají hromadně panice kvůli coronaviru!
Asi nejste jediní, kdo kroutíte hlavou nad obrázky davového útoku na supermarketu ve snaze zajistit si základní potraviny před blížící se zkázou světa.
Nic takového ale neexistuje. Je to jenom iluze způsobená tím, jak máme nastavenou logistiku potravin.
Světové dodavatelské řetězce potravin jsou vyladěny k dokonalosti. Každý den máte ve svém supermarketu za pár korun nové, čerstvé zboží. Ryby, které včera plavaly v moři, máslo z Nového Zélandu za pár kaček nebo květiny z Afriky. A právě ta dokonalá optimalizace způsobuje nyní prázdné regály.
Potravinářské firmy a supermarkety mají dokonalé modely predikující spotřebu všeho, co jíme. Pivo nebo zmrzlina se predikuje hůř, protože závisí na počasí. Spotřeba základních potravin jako jsou těstoviny, rýže nebo konzervy, zato v podstatě nekolísá.
Do jednoho Lidlu může pravidelně chodit několik tisíc lidí pro základní potraviny. Jeden regál těstovin se tak vyprodá za několik málo dní. Supermarkety v podstatě denně navážejí nové zboží. Každý regál v obchodě se vyprodá a znovu doplní každý měsíc mnohonásobně (vysoká obrátka zásob).
Teď si přestavme hypotetickou situaci v průměrném supermarketu:
Kolik potřebujete lidí, aby byly najednou prázdné regály? V tomto případě jich stačí 20! Čili pouhých 20 bláznivých lidí z 5 000, to jsou 4 promile!
Přesná čísla o spádovosti a skladování těstovin jenom odhaduju, pokud někdo víte přesněji, prosím, doplňte do komentářů. Nicméně nezmění to základní tvrzení: To, co vypadá jako davové šílenství, je s největší pravděpodobností jenom dílem jednotlivců.
Takže zachovejte klid, lidé jsou normálnější, než jste si možná mysleli. Zatím.
Podcast sledujte na Spotify,Apple nebo Google podcastech či Overcast. Nebo si ho pusťte tady v prohlížeči výše.
O čem je dnešní díl:
Občas o sobě říkám, že jsem podnikatel.
Nejsem ale klasický archetyp úspěšného startupisty.
Neměl jsem živnosťák na rodiče.
Nevyexitoval jsem žádný startup.
Neškáluju své podnikání.
Ale něco málo už jsem zvládl.
Rád bych vám chtěl říct, čemu o podnikání a v podnikání věřím
Podcast sledujte na Spotify, Apple nebo Google podcastech či Overcast. Nebo si ho pusťte tady v prohlížeči výše.
O čem to je: Každý, kdo má dnes mobil a data, může v podstatě bezplatně poslouchat hudbu, dívat se na videa, psát a volat do celého světa, číst noviny, publikovat články, fotit, natáčet film.
Ještě před 10-20 lety se zdálo jako čirá fikce, že za tyto věci se nebude muset platit.
Záměrně neříkám, že tyto věci jsou zdarma. Nejsou. Platíme za ně pozorností a daty.
Co bude další věc, kterou budeme díky technologii mít bezplatně? Taxíky? Ubytování? Počítače? Televize?
A bude z toho úniku?
Tohle se opravdu stalo:
Jedna nemocnice ve Velké Británii chtěla řídit výkonnost organizace a udržet rozumné náklady. Zdravotnictví je obor náročný na kapitál, stejně jako třeba výroba. Potřebujete hodně drahých přístrojů a techniky. V každém takovém oboru je důležité drahou techniku a stroje co nejvíce vytížit, aby náklady rozpočtené na zákazníka/pacienta byly co nejnižší. No a v té nemocnici toto pravidlo použili i na sanitky. Rozhodli se, že vytížení sanitek budou měřit tím, kolik hodin za měsíc najezdí. Což ale bohužel vedlo k tomu, že řidiči na konci měsíce jezdili s prázdnými sanitkami okolo budovy, aby splnili své cíle. Co se stalo špatně?
Pokračovat ve čtení „Co vím a čemu věřím o KPIs“
