Když jsem pracoval ve velké konzultační firmě, často jsme byli managementem firem pozváni, abychom jim poradili, co jde zlepšit.
Po čtyřech týdnech na finální prezentaci CEO říká:
„Vždyť vy jste za velké peníze jenom celou dobu chodili mezi našimi lidmi a ptali se jich, co se dá zlepšit, a pak to zabalili do hezké prezentace!”
„Ok, a proč jste to nikdy neudělali vy sami?”
Pokračovat ve čtení „Jak je skvělé poslouchat lidi“Tvrdě maká, je to borec. Je to trapný workholik. . Má to vychytané, užívá si života, cestuje a pracuje minimálně. Je líný a nemaká.
Jedna z výhod být freelancerem je to, že si můžete vybrat nejenom co budete dělat, ale také kolik hodin týdně budete pracovat. Můžete pracovat jeden den v týdnu, jíst rýži a zbytek týdne surfovat. Nebo můžete tvrdě makat 90 hodin týdně. Nebo klasických 40. Co je dobře? A co je normální? Dnes bych vám chtěl představit různé pohledy na to, kolik hodin denně je “normální” pracovat pro lidé pracující duševně. Nu posuďte sami.
Náš klasický 40 hodinový pracovní týden byl navržen tak, aby dobře fungoval ve směnném provozu ve fabrikách. 8 hodin denně x 3 směny = 24 hodin. 4 party zaměstnanců jsou pak schopny zajistit nepřetržitý provoz. No a tak jsme to nějak převzali i do práce bílých límečků a minimálně v česku zůstává 40hodinový pracovní týden standardem dodnes. V roce 1930 ekonom John Maynard Keynes předpověděl, že během následujících desítek let se pracovní doba sníží na cca 15 hodin týdně – to bude bohatě stačit na pokrytí lidských potřeb. Pan Keynes bohužel ale nepředpověděl iPhony, ploché televize, sluchátka Beats a další věci, na které holt někdy musíme vydělat. A tak se snížení pracovní doby nekoná a my nadále pracujeme 40+ hodin abychom si mohli kupovat různé věci.
Právě vyšla nová epizoda mého podcastu Další kroky. Tato epizoda vychází z mého článku Kolik hodin je normální pracovat?
Když dostane manažer na schůzce nějaký úkol, většinou to je něco ve stylu:
Znám hodně manažeru, který dělají to, že když dostanou úkol, udělají vše pro to, aby ho udělali přímo na meetingu, i za cenu, že na ně ostatní čekají.
Nejdřív mi to připadalo jako plýtvání a neúcta k času účastníkům. Pak jsem ale pochopil, že je to menší zlo, než že to ten manažer odloží a udělá to až za 4 dny v pátek navečer, kdy se k tomu konečně dostane.
Dobrý den všem,
vyšel další díl mého podcastu Další kroky Je o nejdůležitějším pravidlu co znám a zároveň paradoxu: Zalévání květin v hořícím domě. Podcast navazuje na stejnojmený článek zde na blogu
Zároveň jsem epizodu zpracoval i jako video na mém Youtube kanálu:
Možná jste součástí nějakého projektu ve vaší firmě. Věřím, že chcete, aby projekt uspěl. A přitom se stává pořád dokola, že projekty selhávají. A to kvůli stále stejným chybám managementu i projektového týmu. Tento článek je o těchto failech a jak se jich vyvarovat.
Velkým společnostem vládne v dnešní době téma digitální či lean transformace. Firmy hledají cesty, jak zpříjemnit a zákazníkům interakci s jejich produkty či službami. Jak zvládnout věci rychleji a s méně chybami. Jak papíry nahradit aplikacemi a rutinní práci v kanceláři i ve výrobě roboty. Vymýšlí, jak využít chytré nové technologie ve svém businessu. A do toho zapojují své lidi. Někdy ale úplně blbě. Tohle jsem vypozoroval z a posledních 10 let:
Pokračovat ve čtení „Jak zabít projekt: Přehlídka failů nejen digitální transformace“
