Nový článek na blogu:

Nemám rád úspěch, štěstí a efektivitu

Přesněji řečeno, nemám rád tyto 3 slova:

  • úspěch
  • štěstí
  • efektivita

Protože jsou vágní.

O jiném člověku dokážeme říct, že je úspěšný. O sobě samém si člověk ale asi neřekne: „Jo, teď jsem úspěšný“. Když si tedy člověk dá za cíl být úspěšný, nikdy toho nedosáhne. Hranice mezi být nebo nebýt úspěšný není pevně daná. A tak vždycky vidíme, že je někdo úspěšnější. Že my sami můžeme být ještě úspěšnější. Takže máme neustále pocit, že nejsme dostatečně úspěšní. Lepší místo vágního „úspěch“ je lepší si konkrétněji definovat, jak chceme, aby náš život vypadal.

Velmi podobné je to se štěstím.

A efektivita? Opět to samé. Jsem já, moje firma, nebo proces dostatečně efektivní? Nikdy ne dost. Navíc v češtině zvyšuje vágnost to, že slovo „efektivní“ může mít dva významy v angličtině odlišené jako „efficient“ – fungující s minimálními zdroji, bez plýtvání a „effective“ – splňujícího požadovaný účel. Což jsou dvě velmi odlišné věci.

Máte vy sami podobná vágní slova, která nemáte rádi?

Nový článek na blogu:

Boží odpovědi na absurdní otázky

Rád bych se s vámi podělil o jednu super věc, kterou jsem se teď zrovna vyzkoušel. Dnes jsem se zamýšlel nad tím, kam chci do budoucna směřovat své podnikání. Vy, kdo jste rozvoj podnikání nebo podobně otevřený projekt plánovali, toto možná znáte: Sednout si nad prázdným papírem s tím, že se zkusíte nad tím zamyslet a dát si nějaké nápady, ne vždy funguje. Většinou člověk skončí na pár věcech, které už zná. A nikam se neposune.

Teď jsem slyšel o jedné metodě. Sepíšete si všechny prvky dané výzvy, kterou chcete řešit. U podnikání to jsou například produkty, prodejní kanály, zákazníci, pracovní nástroje, značka, ceny atd. Pak si zkusíte položit hypotetickou otázku, co byste dělali, kdybyste jeden z těchto prvků neměli nebo nemohli použít. Já jsem si konkrétně položil tyto otázky:

Co bych ve svém podnikání dělal, kdybych…

  • … nemohl z nějakého důvodu školit nebo konzultovat.
  • … musel najmout člověka na plný úvazek.
  • … nemohl pracovat v ČR, ale musel jenom v zahraničí.
  • … musel utratit 100 000 Kč za své vzdělání a rozvoj.
  • … nepotřeboval pracovat pro peníze.
  • … dostal od doktorů zakázáno být vystaven jakémukoli stresu.

Pro každou tuto otázku jsem si pak udělal myšlenkovou mapu a rozpracoval co nejvíce variant, jak bych tuto hypotetickou situaci řešil.

Dopadlo to fakt skvěle, toto otočení perspektivy mi pomohlo najít možnosti, které mě normálně za x měsíců uvažování vůbec nenapadly.

Myslím, že to jde stejně dobře použít na budování kariéry, psaní knížky, osobní projekt. A tak.

Například dlouho přemýšlím o tom, že bych si k sobě vybudoval tým. Ale pořád tak nějak nevím, jak bych to nastavil, co by ten člověk/ti lidé dělali. Hypotetická (a samozřejmě absurdní) situace, že jsem donucen někoho zaměstnat a ten teď sedí v mé kanceláři a já s tím nemůžu nic dělat, mě vedla k tomu, že mě napadly fakt super věci, jak toho člověka využít a jak to vlastně celé zorganizovat. Toto je jeden z mnoha nápadů, který z tohoto cvičení vypadl. Všechny najednou realizovat nemůžu, takže teď musím přijít na to, jak vybrat ty s nejlepším poměrem cena/výkon.

Nevymyslel jsem to 🙂

Tohle jsem si přečetl v knížce Inside the box, kterou mi doporučil Honza Gemrich z Googlu. V knize e ten postup rozepsán ještě podrobněji. Teda v její první kapitole, dál jsem zatím nedošel. Takže očekávání na zbylé čtení je vysoký!

Máte nějaké své techniky, myšlenkové postupy, které využíváte k novým nápadům? Napište do komentářů! Díky!

Nový článek na blogu:

Nedal jsem si žádná předsevzetí. Ani cíle. Protože chci mít lepší rok 2018.

Mám problém, o kterém vám chci říct. Dělám si konstantně svůj život horší. Sám, tím, jak o něm přemýšlím a jak si sám svůj život plánuju. Dostávám se do pasti sebepřetěžování, výčitek a přetížení. Proč?

Rostu, ale ničím sám sebe

Miluju a hrozně mě baví dělat věci lepší. Možná proto školím lidi ve firmách a pracuju na inovačních a zlepšovacích projektech. Je to věc, která mě neskutečně baví. A proto se snažím zlepšovat i sebe, zvládnout více, posouvat se, maximalizovat svůj život jak v pracovním, tak osobním životě.

Má to ale druhou stranu mince. Ač mě růst a zlepšování světa kolem i sebe samotného baví a žene kupředu, dost často mě to ničí. Můj zlozvyk je to, že toho na sebe kladu hodně. Častokrát si na den nebo týden naplánuju tolik úkolů, že stihnu sotva polovinu a pak mě trápí výčitky nad jejich nesplnění. Slibuju také svému okolí hodně věcí a pak se sdírám do vyčerpání, abych to všechno stihl.  Často se hrabu ve svých nedokonalostech, v čem se chci zlepšit a čtení si o úspěšných lidech ve mně vyvolává klasické FOMO.

Předsevzetí? Na nic!

Chápu, že každý fungujeme jinak a možná si trochu u mého vyznání výše klepete na čelo.  Pokud jste na tom ale jako já,  pak je to článek pro vás. A cíle a předsevzetí nám nepomůžou.

Cíle mají jeden problém: Posilují v nás představu nedokonalosti, nesplnění. Hezky o tom píše Mark Manson ve svém blogovém příspěvku The Subtle art of Not Giving a Fuck (a stejnojmenné knize).

Cíle mají druhý problém: Jakmile jich dosáhneme, chvilku se zaradujeme, ale co uděláme pak? Okamžitě si nastavíme vyšší, těžší. A kolečko představy o nedokonalosti je zpět.

Hezky o tom mluví také Petr Ludwig ve své knize Konec prokrastinace o vnitřní motivaci cestou. Ukazuje rozdíl mezi „Joy“ a „Flow:“

  • Joy je radost, kterou získáte, když dosáhnete nějakého cíle, například si něco koupíte, získáte novou práci, dosáhnete cíle v tržbách. Je ale krátkodobá a pochvíli si a ní díky hédonické adaptaci zvyknete a dopamin vyprchá. A chcete více.
  • Flow je stav, ve kterém zapojujeme svoje činnosti a dovednosti a představuje pro nás výzvu. Výhoda je, že když se věnujeme těmto činnostem, je příliv dopaminu trvalý.

Opravdové a trvalé štěstí a radost v životě tedy nepřináší splňování cílů, ale trávení co nejvíce času v životě ve stavu flow (který ve své knize jako první popsal psycholog maďarského původu Mihaly Csikszentmihalyi).  A to ať už v práci nebo po ní.

Petr Ludwig právě z toho důvodu píše, že mnohem lepší než motivace cíli je motivace svou osobní vizí, poznání toho, co vám flow přináší a pak vybírání si takových aktivit, ve kterých dosahujete. Místo cílů doporučuje spíše přemýšlet o  o „milnících“, které vám ukazují, jestli jdete správnou cestou nebo ne.

Hodně hezky to na svém článku popisuje i Jason Fried, zakladatel firmy Basecamp, kterého obdivuju, jakým způsobem tuto firmu vede – bez zbytečného stresu, přetěžování, vyrušování, zbytečných meetingů. Sám popisuje to, jak nikdy neměl žádný osobní cíl.

Nenařizujte si věci „shora“

Chcete zhubnout? Dříve vstávat? Začít se učit anglicky? Předsevzetí je stejné, jako kdyby vám někdo něco přikázal a vy to pak plníte.  Často z toho nemáte radost a velmi brzo to také skončí. Aby něco fungovalo, je potřeba jít hlouběji.

Takto to jsem pochopil, že to funguje u mě: Když se nějaký nový návyk nebo osobní zlepšení nechytí, není řešení být na sebe ještě přísnější nebo posilovat svou vůli. Klíčem je podívat se, proč se vlastně chci změnit. A a jít hluboko.

Vezmeme to na příkladu učení se cizích jazyků. Někdo se chce naučit je lépe zvládnout proto, aby mělo lepší práci, což mu pomůže vydělat více peněz, což mu pomůže koupit dům, protože si chce se svými dětmi hrát každý víkend na zahradě. Někdo jiný zase se chce naučit jazyk, aby mohl vycestovat a pracovat ve firmě, kde jeho práce změní svět a bude dávat smysl. Někdo chce mít jenom radost sám ze sebe.

Věřím, že je důležité, najít tu nejhlubší příčinu, proč se chceme měnit. Někdy jen říct si nahlas, co je naše nejniternější motivace, nám strašně pomůže.

Nejde to? Zjuste to jinak!

Co když to ale ani tak nejde? Možná jsem jen zvolil špatný návyk. Je to jako se sportem, stejně tak, jako jde někomu od přírody lépe silový sport, někomu míčový a někomu vytrvalostní, je to i s návyky: Někomu se daří naučit se vstávat, dát si režim, zavádět denní rutinu. Pro někoho je lepší dělat věci systémem méně pravidelným. Párkrát se mi povedlo prostě jít na věc jinak, než to dělají všichni a hned se mi zadařilo!

Vždyť už se máme skvěle!

Tohle bylo moje největší uvědomění, když jsem strhaný odpočítával každou minutu do Vánočního volna: Pořád se sebou jednám jako někdo, kdo je totálně nedokonalý a nefunguje. Pak jsem si ale uvědomil jednu věc: Mám kolem sebe skvělou rodinu a kamarády, mám práci o které jsem vždycky snil, jsem zdravý, sportuju, žiju relativně zdravě, žiju v bezpečné zemi, piju nezávadnou vodu, nelítají mi nad hlavou střely.

Žiju šťastný život, a vy pravděpodobně taky.

Pokud má člověk v životě problém: je obézní, patologický hráč, má nefunkční vztahy atd…pak je to jiná situace. Tam je potřeba zabrat a dostat se z průseru. Ale drtivá většina z nás je úplně v pohodě a žije šťastný a spokojený život.

Snažím se tedy otočit svou mysl a říkat si, že už jsem na 100 %. Že mám splněno. Každé zlepšení a posun, který tento rok dosáhnemu, jenom bonus a radost na víc. Není důvod se přetěžovat, slibovat všem všechno, hnát se za úspěchem, růstem za každou cenu. Jsou to možná klišé, ale ve Kristových létech konečně začínám chápat, co znamenají fráze „I cesta může být cíl“ a „Méně znamená více.“ Snad se mi to podaří zrealizovat. A věřím, že i vám také.

Nový článek na blogu:

Vaše jedna sekunda denně

Máte občas pocit, že vám dny letí a splývají a na konci roku si nedokážete vybavit víc než pár okamžiků? Já také. Proto jsem se rozhodl v roce 2017 natočit každý den jednu sekundu videa, která daný den vystihnuje. Poté jsem to dal dohromady. Tady je výsledek. Nezkusíte to letos vy?

Vytvořeno v programu One Second Everyday

Nový článek na blogu:

Jsem Jiří Benedikt a takto pracuji

 Na mém oblíbeném serveru Lifehacker už leta vychází skvělá série “This is how I work”. Princip je jednoduchý, vezmou někoho úspěšného – CEO, spisovatele, režiséra, aktivistu a poprosí ho, ať zodpoví několik otázek o tom, jak pracuje, jak řídí priority, energii, úkoly, jaké aplikace používá. Můžete tam najít třeba Zakladatele Paypalu, Ariannu Huffington, CEO firmy Duolingo, kreativní designérku Chevroletu nebo protiteroristického agenta.

Líbilo by se mi, kdyby tento formát fungoval i v Česku. I když zdaleka nepatřím do ligy lidí, kterých se Lifehacker ptá, zkusil jsem i já odpovědět na otázky, které v rámci této série pokládají.

  • Kde působím: Praha
  • Co teď dělám: Trenér a konzultant na volné noze pro Lean, Design thinking, Digitální dovednosti
  • Jedno slovo, které popisuje mou práci: řízená
  • Současné mobilní zařízení: iPhone 6s, tablet nemám.
  • Nově jsem si k telefonu pořídil sluchátka Airpods, už si bez nich nedokážu představit život. Postupně zkouším také díky nim více používat na mobilu diktování textu, které už je dnes velmi spolehlivé.
  • Současný počítač:  Macbook 12. Měl jsem strach, že bude málo výkonný, ale je to naprosto v pohodě. Navíc váží jako tablet, takže jsem tím eliminoval jedno zařízení.

Bez jakých aplikací nebo nástrojů nedokážu žít?

V digitálních nástrojích jsem každodenní uživatel Evernote, kde mám uloženo všechno, co jsem kdy vyplodil a nasbíral, nedokážu si představit, jak jsem mohl fungovat před tím (i když je dnes spoustu zdařilých alternativ).

Můj život si řídím a plánuju v Trellu, kde mám asi 25 nástěnek na všechno možné, od businessových priorit  přes projekty, sales pipeline, nápady až po plánování dovolené a vánočních dárků.

Nejpoužívanějšími aplikacemi v mobilu jsou asi Google Maps, Uber a Spotify. Jo a taky si nemůžu vynachválit Audiotéku, díky ní jsem letos poslechl asi 5 knih a dobře tak využil dojíždení a docházení do práce.

Můj hlavní offline nástroj je blok od Leuchturm1917, kam si píšu veškeré poznámky z meetingů, školení, vlastní myšlenkové mapy, ale i úkoly ve stylu Bullet Jurnal. Je super, že je tento blog tečkovaný a má číslované stránky (prodávají v Knihy Dobrovský). Každý sešit, který popíšu, pak důsledně zaindexuju, očísluju a založím. Dokážu tak dohledat zápis z kterékoli schůzky nebo přednášky za 5 let zpět, kdy jsem indexování začal dělat. Zapisuju si spoustu různých věcí, nedávno jsem o tom psal článek: 7 neobvykých věci, které si zaznamenávám

Jak vypadá mé pracovní místo?


Jednoduše, spíše minimalisticky. Mám před sebou počítač, po levé ruce poznámkový blog a mobil, po pravé ruce (herní) myš. A sklenici vody. A to ať pracuju odkudkoliv. Doma mám navíc klávesnici a monitor. Pravda je, že se mi přes týden na stole kupí věci, které vysypu z tašky po školení – různé materiály, pomůcky, věci. Jednou za týden na to vlítnu a uklidím to 🙂

Jaký je můj nejlepší „lifehack“ – „Zlepšovák“ na šetření času

Snažím se dělat úkoly, které nejvíc přispějí mému businessu/osobnímu životu. Je extrémně těžké správně prioritizovat, ale stále se učím. Ve finále pár dobře zvládnutých úkolů přispěje mým cílům z 80%, zbytek pak přispívá řádově méně.

Jinak obecně se snažím maximálně zrychlit svoji práci na počítači. Používám hodně klávesových zkratek, na Macu program Alfred (zdarma, já ale používám placený powerpack) který umí rychle vyhledávat, spouštět makro nebo automaticky doplňovat často opakované texty jako adresa, číslo účtu, IČ, jméno, e-mail a podobně. Alternativa pro Windows je např. PhraseExpress. Píšu všema 10. Často dělám různé prezentace a přípravy a čím rychleji dokážu přenášet myšlenky mezi hlavou a počítačem, tím více toho zvládnu.

Jaký je můj nejoblíbenější todo list

Spoustu let s tímto experimentuju a vyzkoušel jsem snad všechna možná nastavení. Pořád zkoumám a ladím a nejsem spokojený. Ona tohle není univerzální rada, každý má úplně jiný typ práce a vyhovuje mu něco jiného.

Momentálně používám Trello jako zásobárnu projektů, nápadů a neurgentních úkolů, denní todo a prioritizaci řeším na papíře stylem podobným metodě Bullet Journal. Papír má výhody v tom, že se člověk více drží priorit a úkolů, které si zapíše, není tak jednoduché je měnit. A spoustu věcí raději hned udělám, než abych si vytahoval papír a tužku.

Co se týče aplikací, vyzkoušel jsem toho spoustu, ale nejvíc mi vyhovovalo Trello, právě kvůli volnosti a flexibilitě práce s ním a možnosti vidět více seznamů najednou. Předtím jsem používal Asanu. Aplikace typu Todoist, Wunderlist nebo Omnifocus mi nevyhovují, nejsem zas tak systematický, abych je dokázal udržovat jasné a přehledné. Když jsem byl v zaměstnanec velké firmy, vystačil jsem si s jedním wordovým dokumentem.

Jako todo list používám i hlavu. Vím, že metoda Getting Things Done na osobní produktivitu od toho odrazuje. Sám jsem si dříve zapisoval naprosto každou maličkost. Člověk je pak ale utopen v detailu a stráví neúměrné množství třídění úkolů. Nekritické věci tak často nechávám v hlavě, oni vyplavou, když bude potřeba. Samozřejmě to, co slíbím klientovi, nebo má pro mě vysokou prioritu, to si zapíšu, tam nemůžu riskovat nechávat to v hlavě. Když už si věc ale zapíšu, používám zápisník pojmenovaný „Inbox“ v Evernote.

V jaké kažodenní věci jsem lepší, než všichni ostatní

Nenechám se snadno strhnout do reaktivního režimu, dokážu si vyčlenit čas na důležité neurgentní věci, které posunou můj business. Teda většinou, občas totálně selžu.

Co poslouchám, když pracuju

Když jsem doma, tak většinou nic. Když je kolem hodně ruchu, lidi si povídají, tak poslouchám hudbu. Preferuji klidnější věci, které už mám naposlouchané. Už na výšce jsem zjistil, že mi na soustředění fantasticky funguje Miles Davis.

Co zrovna čtu a co doporučuju k přečtení

Teď zrovna čtu knížku „Future Crimes“ od Marca Goodman o tom, jaké můžeme v následujících desetiletích čekat zločiny s využitím umělé inteligence, dronů, sledování a zneužití dat. Trochu děsivé, musím říct. Nejlepší knížka za poslední dobu je “Made to stick” (česky Jak zaujmout hned napoprvé) – o tom, jak komunikovat, aby si to lidi pamatovali. Skvělé snad pro všechny odvětví.  Další super kniha je třeba “Nikdy nejez sám”, která zase mluví o umění networkingu a budování sítě kontaktů. Skvělá věc!

Jak dobíjím baterky a co dělám, když chci zapomenout na práci

Kromě knížek jednoznačně funguje fyzická aktivita. Mám teorii, že např. při lezení po skalách člověk nemá mentální kapacitu přemýšlet o práci a skvěle se tak zrestartuje. Trochu jiným způsobem, ale s podobným účinkem mi restartuje mysl běhání, chození po horách a cestování vůbec. Mám naštěstí skvělou manželku, se kterou děláme spoustu věcí, které nám oběma dobíjí baterky.

Co je můj oblíbený vedlejší projekt

Zkouším různé věci, v posledních měsících je to třeba Arduino. To je takový chytrý kontrolér, který dokáže po naprogramování a zapojení ovládat různé věci, od motorů, senzorů, displejů a laserů po roboty. Zatím jsem zkusil pár základních věcí a je příjemné trochu nahlédnout pod pokličku, jak fungují např. domácí spotřebiče, které podobný systém používají jako svůj mozek. Je to trochu nerdská zábava na zimní večery, moc na to nemám čas, ale zajímavé zpestření. Zatím jsem tedy nepostavil nic užitečného.

Jak vypadá můj spánek. Jsem sova, nebo noční ptáče?

Jsem něco mezi, chodím spát brzy a vstávám pozdě 😃 Potřebuju 8-9 hodin, chodím spát kolem jedenácté a vstávám, až se vzbudím, většinou mezi sedmou a osmou. Nejaktivnější jsem ráno do dvanácti a pak večer mezi šestou a jedenáctou. Kdyby to šlo, v tomto režimu bych pracoval pořád. Nejlepší hack spánku za poslední dobu bylo odstranění mobilu z místnosti a jeho náhradu obyčejným budíkem.

Chtěl bych slyšet odpovědi na stejné otázky od ___________

Elona Muska 🙂 Z česka pak třeba od Dalibora Dědka, Tomáš Baránka (šéf Melvilu a autor blogu Lifehacky.cz), Petra Kellnera, Dana Gamrota, Adama Marčana z Naucmese.cz, Katky Vackové z Loono nebo Simony Kijonkové ze Zásilkovna.cz

Jakou nejlepší radu jsem kdy dostal?

Každá životní změna obnáší vzdát se něčeho, čeho máte rádi. Pokud se nedokážete věcí vzdát, budete žít v hnoji. (Jaka Chudlíková.) Psal jsem o tom už na blogu, to byla klíčová myšlenka, která mi pomohla odejít na volnou nohu.

Myšlenka nakonec

Žijeme jen jednou. Pokud ho ale zvládneme dobře, jednou to stačí.

Jak to máte vy? Jak pracujete vy? Co vám funguje jinak? Pište do komentářů!