Nový článek na blogu:

3 taháky pro lepší texty a méně stresu

Tehnle článek odkazuje na taháky pro lepší texty. Můžete také kouknout na moje taháky k Excelu nebo k prezentačním dovednostem.

Někdy je porod rychlý, někdy naopak velmi komplikovaný. Jindy se vůbec nedaří počít. Moc tomu neporučíte. A podobně je to s tímto blogem a tvůrčím procesem obecně. No a zrovna dnes se úplně nedaří „nastartovat“ mozek na psaní. Protože chci ale dodržet závazek dát vám zde na blogu každé úterý něco hodnotného, rád bych vám dnes dal pár drobností, které vám pomohou v práci.

Typografický Tahák

bm_typography_mockup3-900

Píšou se uvozovky před nebo za závorkou? Co pomlčka a spojovník? A jaký je rozdíl mezi 10% a 10 %? Také se s tím trápíte? Studio Beneš & Michl vyrobilo tento krásný dvoustránkový tahák pro správnou typografii v Češtině.

365 Copy triků

chrome_2016-11-22_16-07-13

Každý z nás dnes píše reklamní texty, neboli copy. Nejsou to jen články nebo obsahy webů, každý e-mail klientovi je reklamní text. Míša Mužíková vás v 365 copy tricích provede tím, jak psát jednoduše, elegantně, neotřele a k věci.

„Stress je sviňa“

snimek-obrazovky-2015-09-30-v-16-35-24-461x615

Ebook od mé koučky, Janky Chudlíkové. Rychlý, neotřelý, praktický. To aby vás to psaní nestresovalo 🙂 Mrkněte na to.

 

To je pro dnešek vše. Věřím, že se vám materiály výše hodí. Znáte ještě nějaké podobné užitečné věci v češtině? Dejte vědět v komentářích níže.

Nový článek na blogu:

„Work hard play hard“ je mrtvé. V jakém světě budeme žít teď?

Všechno je brutálně jinak. Není to zas tolik let, co jsem opustil školu, ale to, jak lidé přemýšlejí o svých životech a o kariéře, se posunulo snad o 1000 let. Otázka je, dopředu nebo dozadu?

Sklo, kravaty a hypotéky

Když jsem v roce 2004 nastoupil na vysokou školu, začal jsem přemýšlet o tom, co chci, aby mě čekalo po ní. Po čase jsem z nástěnek a od starších kamarádů pochopil, jak to je s obvyklým kariérním životem studenta VŠE. Když se člověk bude snažit, dostane se do auditu, management consultingu nebo financí velkých firem. Tam stráví pár let nudnou prací do úmoru, aby se pak stal významným člověkem v obleku s prosklenou kanceláří, pěkným autem a domem za Prahou. Bylo pár šílenců, co šlo za alternativnějšími cíli, třeba podnikání. To jsme nepovažovali za příliš relevantní.

Flat white, instagram a nomádství

S lidmi, kteří utvářejí své představy o kariéře teď, jsem se setkával při náboru studentů do startupu ehotel.cz. Potkávám je na svých školeních ve velké čtyřce, bankách, ale i jiných startupech. Svět se nezměnil o 180 stupňů, ale představa o úspěchu naší generace začíná být nyní cizí, vzdálená. Dnešní studenti přemýšlí jinak.

První otázka, kterou při pohovorech dostávám, je, jestli je u nás možný home office nebo part time. Zájemci o správu firemního instagramového účtu přečíslí zájemce o obchodní pozice 10 ku 1. Více bodují inspirativní kanceláře než nadprůměrná finanční nabídka. Lidé automaticky počítají s flexibilní pracovní dobou a zeptat se, jestli mohou během dne na pár hodin zmizet, nepovažují za problém.

Také dle mého názoru začíná mizet pojem „work-life balance“. Hranice mezi prací a životem se stírá, není potřeba rovnováha, svět směruje k hlubší a hlubší integraci. V roce 2009 jsem dostal jako stážista hrozného sprda od své manažerky v korporaci za to, že jsem se jí něco zeptal esemeskou v 8 večer. Pro dnešní generaci není problém řešit pracovní věci večer nebo o víkendu. Když je potřeba, nepřijde jim divné, když je požádáte, aby v 10 večer sedli k počítači a něco dodělali.

Co je ale úplně nejdůležitější je, že dnes chtějí lidé vědět, proč chodí do práce. Chtějí měnit svět, dělat něco, co má smysl a dopad na životy lidí. Dnešní studenti mnohem lépe než tehdy my vědí, proč ráno vstávají.

Myšlení lidí neudělalo otočku, ale většinový mindset se změnil z „work hard, play hard“ spíše na „work on amazing things while enjoying life every day.“ Lidé, kteří nyní vychází školy a míří do korporací  a startupů, myslí jinak. Jsou mnohem lépe připraveni a vybaveni na reálný svět, pracují jinak, mají mnohem větší ambice. Nejsou líní, nebojí se práce. Ale nechtějí práci tak, jak ji známe my. Chtějí něco jiného, jiný život. A my se budeme muset přizpůsobit, minimálně do doby, kdy tu bude konjunktura a na trhu práce povládne nabídka.

Co jsem se naučil já

I já jsem za poslední léta na věci začal nahlížet jinak. Knihy jako Nastavení mysli, Konec prokrastinace (která neví o prokrastinaci), ale i tvorba newyorského Youtubera Caseyho Neistata, mě naučily, že štěstí v životě nepřináší splnění cíle, ale maximalizace času, který člověk tráví ve „flow“. To jsou činnosti, které člověk miluje, které představují výzvu a u kterých ztrácí představu o čase. Výhoda je, že se jako vedlejší produkt člověk v těchto činnostech stane mistrem a ty peníze přijdou. Ale o tom jsem tu už psal.

Co na to velké firmy?

Velká čtyřka, konzultačky, banky, marktingové kolosy. Ty bohužel často stále žijí ve světě symetrických openspaců, obrovských excelů na sdílených discích, pevné docházky a hodin neproduktivních meetingů. Dobré talenty už nelze dnes získat penězmi, pár tisícovek navíc už na ně neplatí tolik jako dříve. Aby byly firmy schopné nadále talenty získávat, je třeba absolutně změnit to, jak společnosti přemýšlí, pracují, jaké nástroje používají.  Proto jsem se rozhodl jako trenér a konzultat začít pomáhat tradičním společnostem budovat startupový mindset. Mám za sebou první pilotní trénink u svého klienta. Čeká mě otevřené školení Digitální nástroje pro firmy: Pracujte a myslete jako startupy s agenturou Stario. Věřím jsme na počátku velkých změn v pracovním světe tradičních firem a já jim chci pomoci se změnit.

Co si myslíte vy?

Jaký je váš názor? Vidíte změny ve svém okolí podobně jako já? Jak vnímáte své mladší kolegy? Studenti, jak vnímáte své okolí v korporacích? Dejte mi vědět do komentářů níže. Díky a pěkný den.

Nový článek na blogu:

Můj měsíc bez alkoholu: 5 překvapivých zjištění

Minulý měsíc jsem zažil něco, co už jsem dlouho nezažil. Nedal jsem si ani kapku alkoholu. Proč? Chtěl jsem zjistit, jakou má alkohol vliv na energii, práci a celkově můj život. A došel jsem k překvapivým závěrům.

Je mi 31, alkohol piji několikrát týdně ve formě večerní skleničky vína s manželkou a pár víkendových  „pivčk“ s kamarády. Přemýšlel jsem, jak dlouho to je, kdy jsem byl naposledy měsíc bez alkoholu. Ani se neptejte. Pokud jste podobně staří a nejste abstinenti nebo jste nebyli těhotné, pravděpodobně jste také měsíc bez alkoholu dlouho nezažili. Proto jsem udělal tento experiment, abych zjistil, jakýživot na suchu je. Na co jsem tedy přišel?

1. Začaly mě více bolet záda a hlava

Bohužel jsem typ člověka, který trpí podvědomým svíráním svalů kvůli stresu, což způsobuje bolest zad a bolest hlavy. Moje tělo však bylo zvyklé na pravidelnou malou dávku alkoholu, který funguje mimo jiné jako uvolňovač svalů. A najednou nic! Bolesti nastupovaly opravdu silně, naštěstí zhruba po 10 dnech ustaly.

2. Začal jsem mnohem více přemýšlet o tom, jak trávím volný čas

Jeden drink v kombinaci s dobrým filmem, večeří s manželkou nebo přáteli nebo jenom jako osvěžení po sportu člověka dostane do příjemné nálady. Pokud člověk tuto „sůl“ každodenního života nemá, je mnohem těžší se zabavit a strávit čas tak, aby člověk byl spokojený. Už nestačí jít jen „na jedno.“ Pár dní mi to trvalo, než jsem se naučil hledat každodenní drobné radosti, víc vnímat svět kolem sebe. Také mě to motivovalo skutečně udělat si zajímavý program a strávit čas opravdu užitečně.

3. Nemělo to téměř žádný pozitivní vliv na mojí energii

Tohle je možná individuální. O to víc jsem ale chtěl vyzkoušet, jaký bude mít vliv odstranění ethanolu z jídelníčku na mou energii, jak se mi bude vstávat, pracovat a žít. Tady to bylo trochu zklamání. Bez alkoholu se mi nevstávalo vůbec o nic lépe. Dokonce ani po narozeninovém večírku bez kapky alkoholu nebylo ráno o moc lepší. 1. září 1991 byl den, kdy mě společnost donutila hledat recept, jak ráno brzo vstát a být svěží. Byl to první den mé školní docházky. Nyní, o 25 let, dva měsíce a 8 dní později musí říct, že ten recept bohužel stále nemám.

4. Nezhubnul jsem

Mám rád dobré pivo a víno, které však obsahují významnou dávku kalorií. Naštěstí se to na mě i díky sportu a relativně zdravé stravě zatím neprojevuje. Tajně ale jsem doufal, že nějaké to kilo dolů půjde. Přestože jsem nenahradil alkohol sladkými nápoji, s váhou to nehlo! To je opět možná také individuální. Na váhu jsem bohužel také zatím nenašel recept. Jediné období v životě, kdy se mi podařilo zhubnout, byl dvoutýdenní pobyt v nemocnici. Ne, že bych to zatím nějak zásadně potřeboval, ale člověk nikdy neví.

5. Přesto to stálo to za to to zkusit

Věřím, že nastavování si umělých mantinelů je jeden z dobrých způsobů, jak se rozvíjet a nalézt v sobě něco lepšího. Například jeden z mých oblíbených bloggerů, Leo Babauta ze Zen Habits měl kdysi celý rok, kdy se každý měsíc něčeho vzdal – cukru, mobilu, facebooku…a pokaždé si z toho dokázal něco odnést do života. Já jsem se naučil, že sklenka dobrého moku je běžnou součástí života a chvíli trvá, než zažitý systém člověk „oddrátuje.“ Dobré ale vědět, že to jde.

Nový článek na blogu:

Picasso, moje máma, mé dětství a boření hranic a pravidel

Jako malý jsem chodil rád do školy a celkem mě to bavilo. Pak jsem měl ale v druhé třídě problém. Začal jsem z výtvarné výchovy nosit špatné známky. Jak to říct…pozornost k detailu nebyla nikdy moje silná stránka. Kreslil jsem a maloval takovým „čmáracím“ stylem a dokonce jsem …. přetahoval (!!!). To byl absolutní hřích. V kontrastu k vypiplaným dílkům mých pečlivých spolužaček vypadaly mé výtvory dost rozevlátě.

Jednou jsem takhle za pomocí vodovek a tuše stvořil takového obzvláště abstraktního sněhuláka. Dostal jsem čtyřku. Přinesl jsem výkres domů a s pláčem jsem ho ukázal své mamce. Ta mě posadila doma na křeslo a vzala velkou tlustou knihu. Byl to desátý díl ze série Dějiny umění (Možná jste měli také doma v knihovně pod televizí). Začala jí se mnou procházet. Já tak jsem poprvé v životě uviděl díla Picassa, Gaudího, Andyho Varhola nebo Františka Kupky.

V ten den jsem pochopil dvě věci a pamatuji si je dodnes. První věc je, že umění a jeho vnímání je subjektivní. A ta druhá, zásadní, je, že ti nejlepší nemusí hrát podle pravidel. Ti nejlepší pravidla vytváří, posouvají hranice dále.

Nestal se ze mě druhý Steve Jobs, který bořil pravidla a stereotypy mohutně a ve velkém. Nejsem ten typ. Ale vědomí, že si můžu nastavit svá pravidla a nadesignovat si svůj život tak jak já chci, mi pomáhá posouvat se v před a žít život dobře. Tenkrát se psal rok 1992. Moji rodiče věděli, že všechno teď bude jinak, Tak mě učili věci, které v nové době budu potřebovat. A já jim za to děkuji.

Nový článek na blogu:

7 neobvyklých věcí, které si zaznamenávám

Je zajímavé, jak mě život naučil totálně otočit o 180 stupňů ohledně zaznamenání si různých věcí. Na gymplu, ale v zásadě ani na vysoké škole jsem absolutně nebyl schopen si vést poznámky. Zapisoval jsem si jenom proto, že to po mě chtěli nebo že to dělali všichni. Stejně jsem se nakonec učil z učebnic nebo stažených zápisků. Jakmile jsem ale nastoupil do práce, zapisování bylo čím dál tím víc nutné. Paměť už nestačila na explozi a šířku věcí, které musel nebo chtěl v ní udržet. Kromě řízení úkolů jsem si také začal systematicky zaznamenávat a ukládat informace. Dnes bych vám chtěl říct o některých věcech, které možná nezaznamenáváte, a co mi to přineslo.

1. Zápisky z knížek

Člověk má silně zakořeněné pravidlo ze školy, že do knížek se nepíše. Ale když je knížka vaše? Popište ji!

U knížek o businessu nebo osobním rozvoji nebo u životopisů si v knížkách vždy podtrhávám a zaškrtávám myšlenky, které mě zaujaly. Jednou za čas si je pak přepíšu do Evernote. Díky tomu jsem okamžitě schopný dohledat zajímavé myšlenky, které jsem i třeba před několika lety četl. Ještě lepší je na to Kindle, který má integrovanou funkci clippings – přímo si označíte text a ten se vám ukládá do souboru, který pak importuju do Evernote. Navíc je dobré vůbec mít seznam knížek, které člověk přečetl.

zapisky z knihy

2. Přednášky na konferencích a akcích

Kdykoli někam jdu a poslouchám mluvit chytré lidi, píšu si hodně poznámek, které si opět archivuju. Je to fakt super, protože se k nim můžu kdykoli vracet a spoustu z nich využiju pro tento blog.

3. Veškeré ručně psané poznámky

Před pár lety jsem najel na jednoduchý systém. Mám jeden zápisník, do kterého chronologicky píšu veškeré poznámky – z přednášek, meetingů, brainstormingy, svoje poznámky, v zásadě vše, co napíšu rukou. Poté, co sešit dopíšu, očísluju stránky a na první stránku udělám „obsah“ dle tématů a zajímavých stránek a doplním datum od kdy do kdy jsou zápisky v tomto sešitě.  Ten obsah pak naskenuju do Evernote. Sešitu dám pořadové číslo a uložím. Díky tomu jsem schopný během chvilky dohledat jakoukoli ručně psanou poznámku bez nutnosti skenování. Je to praktické. A když to po sobě čtu, tak asi trochu úchylka.

screenclip

4. Pochvaly a Úspěchy

Ano, do Evernote si ukládám všechny pozitivní feedbacky na školení, pochvalné maily atd…nedělám to proto, abych si honil ego, jak jsem skvělý…ale pro to, že někdy zákonitě přicházejí týdny, kdy se tolik nedaří, kdy se zdá, že veškerá práce nikam nevede … asi to znáte. To pak občas stojí za to projít tyto poznámky, aby si člověk připomněl, proč ráno vstává. Navíc reference od klientů se hodí do nabídek.

5. Doporučení věcí a akcí od přátel

Tohle je jedno z nejpraktičtějších řešení. Často mi přátelé doporučují různé věci – restaurace, bary, vína, divadelní představení, filmy, webovky atd … zjistil jsem, že se vyplatí tyhle věci si hned napsat a ukládat, protože jinak to člověk zapomene. A velmi to usnadní pak například výběr divadla.

screenclip

6. Dopis sobě samému po dovolené

Určitě znáte ten pocit, kdy se vrátíte po delší dovolené do práce (zejména po Vánocích), chcete začít pracovat, ale první den strávíte v panice a chaosu, kde vlastně začít a snažíte se vybavit, co jste v jakém stavu zanechali. Zjistil jsem, že je naprosto skvělé před dovolenou napsat velmi podrobný stav věcí, jak je zanecháváte a napsat si podrobný plán, na čem je potřeba začít, až se vrátíte. Díky tomu vydrží energie z dovolené podstatně déle.

7. Nápady na „Možná někdy“

Často mě napadá něco, co bych chtěl někdy udělat, až bude čas. Třeba setřídit fotky, naučit se hrát na ukulele, oslovit nějakého zajímavého potenciálního klienta, přečíst knížku, nebo nějaký šílený podnikatelský nápad. Dřív jsem si tyto věci dával do todo listu, ale pak jsem zjistil, že to člověka svazuje, protože cítí povinnost. Seznam nápadů na „možná někdy“ je skvělý pro business i osobní věci. Pokud se chcete zabavit o víkendu, nebo efektivně strávit prokrastinaci, toto je ten správný seznam (resp. Trello tabulka), kterou otvírám.

screenclip

 

Tyto všechny věci a k tomu i úkoly zaznamenávám během dne do mobilu do Evernote na jednu hromadu do složky „Inbox“ a v souladu s metodou Getting Things done ji jednou za den či dva zatřídím tak, abych ji pak našel. Zjistil jsem, že udržování „externího mozku“ v Evernote a Trellu je nejen praktické a šetří čas, ale dává mi to navíc i klid v duši, že na nic nezapomenu .

Co si zaznamenáváte vy? Máte nějaké tipy, co se vám osvědčilo? Napište do komentářů níže!