Nový článek na blogu:

Příběh o youtuberovi a proč jsou životní cíle naprd

Dnes začnu příběhem o jednom inspirativním člověku, který přemýšlí, pracuje a funguje úplně jinak, než my všichni. Jeho příběh mi pomohl změnit přemýšlení o tom, jak chci věci v životě dělat.

Každý den 5 hodin???

Je mu 35 let a je úspěšný filmař, který natočil několik celovečerních filmů a seriál pro HBO. Několik let také dává videa na Youtube, z nichž některé se staly virálními hity. Před rokem a půl se ale rozhodl všechno změnit. Hodil za hlavu kariéru tradičního filmaře a rozhodl se, že každý den natočí a sestříhá desetiminutové video – vlog. Casey Neistat točí příběhy ze svého života, z New Yorku, o své rodině, práci, cestování a filmařině, prokládané neuvěřitelnými záběry New Yorku z dronu. Videa jsou to naprosto precizní: říká, že každý den mu zabere sestříhání a produkce jednoho dílu kolem pěti hodin. Už to dělá přes 500 dní a ani jeden den nevynechal.

Nebudu dnes psát o fenoménu Youtuberů. (I když pokud vám je kolem třiceti jako mě a chcete trochu pochopit tento svět, Caseyho videa jsou dobrý začátek, občas se mu přezdívá „youtuber pro dospělé.“). Nebudu ani moralizovat, že byste měli dát výpovědi a naplno dělat, co milujete. Vím, že takhle jednoduché to není. Rád si ale pokládám otázku, jaký je ten nejlepší způsob, jak strávit čas, který máme k dispozici, zejména z pohledu pracovního života. Hledám na ní odpovědi spíše analyticky. Příběh Caseyho mě fascinuje, protože je o tolik jiný, než všechny ostatní.

Proč to dělá? Jeho cíl je překvapivý

Casey Neistat hodně během svých videí mluví o tom, jak přemýšlí a proč dělá, to co dělá. Jaký je jeho cíl, aby byl šťastný? Mít milion fanoušků? Pět milionů? Deset? Vydělávat jeden, pět, deset milionů dolarů ročně? Koupit si placatější auto? Ani jedno. Říká, že jeho ultimátní cíl, který ho udělá absolutně šťastným z pracovního hlediska, je, když bude moci stříhat každý den 5 hodin videa, na které lidi budou koukat. A to se mu už každý den splní. Dělal by denní vlog i ve chvíli, kdyby měl průměrný příjem z jiné činnosti a na jeho vlog koukalo jen 100 lidí denně? Říká, že zcela jistě ano.

Má to drobný vedlejší produkt…

Každodení tvorba videa u něj měla dva takové „vedlejší produkty“. Zkuste si schválně porovnat jeho nejstarší videa s těmi nejnovějšími. Casey ani na začátku nebyl špatný filmař, ale je krásně vidět, jak se denní praxí jeho vlogy neuvěřitelně zlepšily. A díky tomu, že je produkuje každý den a čím dál lépe, kouká na něj čím dál více lidí. Začínal na desetitisících, dnes jeho video průměrně shlédnou dva miliony lidí denně. A z toho plyne druhý vedlejší produkt: Je to docela slušný zdroj výdělku 🙂

Co říkají ostatní?

Leo Babauta, můj oblíbený autor o produktivitě a minimalismu už léta říká, ať si lidi v osobním životě nedávají cíle, ale spíše se zaměří na to, co dělají každý den a zlepšují to (např. zde: Acheiving without goals). Psycholog Mihaly popisuje jako zdroj štěstí tzv. flow:

Flow (z angl. „proudění“, „tok“) je duševní stav, při kterém je osoba ponořena do určité činnosti tak, že nic jiného se jí nezdá důležité, okamžik, kdy se její tělo nebo mysl vzepne k hranicím jejích možností ve vědomé snaze dosáhnout něčeho obtížného, co stojí za to.

Petr Ludwig ve své skvělé knize Konec prokrastinace vysvětluje rozdíl mezi joy a flow, kdy radost z dosaženého cíle „joy“ je pouze dočasná, kdežto radost z „flow“ je trvalá.

Když jsem byl studoval na VŠE, někdy kolem roku 2006 nám na přednášce jeden vysoce postavený manažer Googlu řekl:

„Nedávejte si jako cíl mít Porsche. Dejte si jako cíl dělat každý den skvělou práci, která bude mít hodnotu pro lidi. To Porsche vám k tomu časem dají. A pak stejně zjistíte, že mít Porsche není zas tak skvělé.*“

(*Uznávám, že je to nadsazené a mnoho lidem, kteří stráví život fanatstickou prací, to Porsche k tomu nedají)

Když se koukám na příklady inspirativních lidí a čtu jejich knihy, přijde mi, že zdroj štěstí není úspěch, ale ta práce ve flow samotná. Úspěch je vedlejší produkt, takový příjemný bonus. Zatím je to pro mě celé takové nové a hledám cesty, jak toto zjištění uplatnit. Určitě ale o tom zde v budoucnu napíšu – vždyť psaní blogu je jedno z mých flow 🙂

 

Nový článek na blogu:

Věci, co mě serou a proč si nerad stěžuju

Dnes ráno jsem jako každé úterní ráno šel psát tento blog. Jsem strašně rád, že se vám líbí co píšu a s každým článkem se zvedá čtenost. Cítím ale čím dál větší závazek. Když si dejme tomu 1000 lidí přečte každý týden můj článek a stráví tak na mém blogu každý 5 minut, je to dohromady 83 hodin. To je víc než 2 FTE! Jak kdyby 2 lidi na světě trávili celý svůj život pouze čtením tohoto článku. Je to pro mě obrovská zodpovědnost. Možná proto mě dnes dohnal autorský blok. Prostě jsem nic smysluplného nevymyslel.

Jak ostatní řeší autorský blok?

Jeden americký životopisec v článku na Business Insider popisuje, jak napsal poměrně obsáhlou knihu za 6 týdnů. Prostě se ráno posadil k počítači, pustil textový editor a seděl před prázdnou obrazovkou klidně hodinu, dokud něco nenapsal. Pak se šel na chvíli projít a znovu před počítač. Drsné, ale prý funguje. Dnes jsem bohužel neměl čas vyzkoušet.

2 věci, co mě serou:

Zkusím tedy jiný trik, který jsem někde četl: Pokud máte blok, zkuste psát o něčem, co vás doopravdy sere. Tak tady 2 věci, co mě serou:

  • Operativa. Neuvěřitelné množství nepodstatných e-mailů a požadavků, které musíme v ehotelu řešit a z kterých část dopadne až ke mě. Je pravda, že se nám postupně daří objem operativy snižovat delegováním nebo lépe automatizací nebo ještě lépe odstraněním příčiny vzniku. Jak ale firma roste a roste i objem transakcí, snížený objem operativy opět narůstá a opět musíme hledat další cesty, jak s tím naložit…nekonečný cyklus nepřidávající hodnotu pro zákazníka…
  • Lidé, které apriori předpokládají naší vinu. V 9 z 10 požadavků hoteliérů nebo hostů na zákaznický servis ehotelu se ukáže, že problém nevznikl na naší straně. Bohužel však 9 z 10 lidi na nás nastoupí s nasupeným tónem, někdy na nás křičí nebo jsou jedovatí. My jsme slušní, ale stejně to bere energii celému zákaznickému týmu i všem, co tyto požadavky musí řešit. To mě naučilo nikdy nikoho apriori neosočovat, dokud se nevysvětlí, o co jde.

Myslím, že to by stačilo. Stěžování obecně nepovažuju za dobrý zvyk, protože si často stěžují lidé s mindsetem oběti. „Všechno je špatně, nemůžu s tím nic dělat.“ Snažím se myslet v mindsetu tvůrce a spíše než mluvit o problémech a jak je všechno naprd hledat řešení a cesty, jak s tím něco udělat. O tvůrci a oběti napíšu někdy příště.

No vida … je to trochu paskvil dneska, ale snad jste si z toho něco odnesli. Je spoustu věcí, co nás serou, ale je také spoustu věcí, co se s tím dá dělat. Tak vám přeju, ať se vám daří nesedět v koutě a věci, co vás serou, úspěšně odbourávat.

 

Nový článek na blogu:

Odstrašující příklady motivačních dopisů do startupu

V tomto článku Vám dám své tipy, jak se vyhnout chybám a napsat dopis, který potenciálního zaměstnavatele skutečně motivuje. V eHotel.cz momentálně nabíráme na několik pozic, a to většinou studenty. Procházím tak mnoho motivačních dopisů a životopisů. Životopisy jsou veskrze dobré, ale přiložené dopisy bych v 90% případů nazval spíše demotivačními. Pokud nebudete chtít lidi ve vaší vysněné firmě odradit nebo naštvat, pročtěte si prosím tyto rady. Omlouvám se za poněkud drsný tón.

1. Nepište o sobě. Nikoho nezajímáte. Pište o firmě, do které se hlásíte.

…protože jsem energický člověk, který se rád učí novým věcem a samozřejmě chce sbírat cenné zkušenosti. Jsem sice student, ale i přesto si myslím, že si dokážu vytvořit dostatek času a prostoru pro svůj další vývoj….

V tomto duchu se často nesou litanie o kvalitách kandidáta. Budu k vám teď upřímný. Nikoho nezajímáte (zatím). Přesvědčovat někoho, jak jste skvělí, nemá smysl. Dělá to každý a je to zbytečné a nedůvěryhodné. Navíc to, že do motivačního dopisu napíšete např. „jsem cílevědomý“, nijak nezvýší vaše šance. To si tam totiž stejně dobře může napsat kdokoli a to zcela nehledě na skutečnou úroveň dané vlastnosti.

Napište raději o firmě, do které se hlásíte. Vypíchněte 3 věci, co se vám líbí na firmě a na dané pozici a proč zrovna vy jste schopni jim pomoci se ještě zlepšit.

2. Nejhorší argument světa: Chci zvýšit své dovednosti

Marketing mě velmi zajímá a jsem přesvědčena o tom, že práce u vás by byla skvělou příležitostí se naučit plno nových věcí a pochopit, jak to doopravdy v praxi funguje

Práce v startupu mě jako mladého člověka láká, protože dává mnoho prostoru pro získání cenných zkušeností v různých sférách obchodního světa

Především by to pro mě ale byla možnost, jak získat nové zkušenosti a nahlédnout do světa marketingu.

Toto se u studentů bohužel vyskytuje v 9 z 10 motivačních dopisů jako hlavní důvod, proč bychom je měli vzít. Argument „najměte mě, protože si chci zvýšit dovednosti“ je stejný, jako kdyby obchodník při prodeji říkal „kupte si náš produkt, protože chci naší firmě zvýšit tržby.“

Je to fajn, že se chcete učit novým věcem. Ale to se očekává stejně, jako že si budete ráno čistit zuby, než půjdete do práce. Nebo že dostanete výplatu. Tento argument proto pokud možno vynechte a zaměřte se na to, co získá společnost tím, že vás najme, ne to, co získáte vy.

2. Chcete vlastní startup? Ok, ale nepodkopávejte vaší důvěryhodnost

Chtěl bych získat zkušenosti pro získání vlastního startupu, který jsem začal už před třemi měsíci a chtěl bych se mu časem věnovat naplno.

Chválím všechny, kdo přemýšlí o tom začít podnikat. Na druhou stranu tento argument je problematický. Je to zaprvé argument o zvýšení dovedností, který jsem popisoval výše, zadruhé mi to dává velmi rozporuplnou zprávu o vaší chuti se zapojit. Podobné zprávy si vykládám jako „Zajímá mě hlavně můj startup, u vás se hlavně potřebuju rychle něco naučit a jakmile to bude možné, uteču k tomu svému.“ Chtěli byste takového zaměstnance? Asi ne. Proto, pokud toto v dopise nebo na pohovoru zmiňujete, dejte druhé straně jasný příslib, co od vás může čekat. Například informace „Budu u vás naplno rok pracovat, posunu vás, jak to jen bude možné a pak odejdu ke svému projektu.“ je velmi transparentní a férová.

Co tedy funguje?

Motivační dopis nemusí a asi ani nemá být dlouhý. Bohatě stačí tři věty s odpovědí na otázku „Proč právě já“ vztaženou na danou  firmu a zároveň na danou pozici. Žádný copy paste, skutečně relevantní a unikátní dopis. Zkuste to. Klidně mi napište na jiri@jiribenedikt.com a pošlete mi motivační dopis, který píšete. Klidně do jiné firmy. Rád Vám dám svůj názor. Jo a volné pozice v ehotelu najdete na Startupjobs.

 

 

Nový článek na blogu:

Jak jsem málem žil v hnoji

Celkem nedávno jsem  slyšel větu, která neuvěřitelně skvěle popisuje, proč je tak těžké dělat změnu – zejména ve vlastním životě, ale i v práci a v zásadě vždy a všude. A teď bych vám chtěl tu větu říct a také vám popsat můj příběh, který se k tomu váže.

Památná věta

Bylo to ve skvělé Kavárně, co hledá jméno na Andělu na přednášce Janky Chudlíkové, skvělé lektorky a mé koučky. Ten den se mluvilo o životních rozhodnutí, hodnotách a jak přejít z mindsetu oběti, do mindsetu tvůrce, který má kontrolu nad svým životem a proaktivně ho řídí. To nejsou nové myšlenky, mluví o nich Stephen Covey v 7 návycích, nebo nově psycholožka Carol Dweck v knížce Nastavení Mysli (anglicky se to jmenuje Mindset). Skvělé na té přednášce je však velmi úderné a neotřelé podání Janky, která se nebojí chodit okolo horké kaše. Utkvěla mi v paměti hlavně tato věta:

Lidé žijí v hnoji, protože nejsou ochotni se něčeho vzdát

Jak jsem se těžko vzdával

Hnůj je možná silné slovo a nadsázka. Před několika lety jsem ale pracoval jako zaměstnanec velké poradenské firmy a ač na té práci bylo spoustu skvělého, práce v takové firmě je spjata i s nepříjemnými věcmi jako byrokracie a politika. Své místo jsem tam jednoduše dále neviděl. Nežil jsem v hnoji, to se opravdu říct nedá, ale časem  by se to mohlo stát, kdybych nic nedělal.

Jednoho dne jsem dal výpověď. Když jsem začínal jako freelancer a šéf týmu ehotel.cz , nebál jsem se toho nového, co bude, ale toho, o co přijdu. Byl to tým, příjemné kanceláře, zajímavé projekty a hlavně celkem obstojná, ale hlavně pravidelná výplata. Připadal jsem si, jako když se pouštím ruky, která mě drží nad propastí a padám dolu. Trvalo více než rok, než jsem se odhodlal se pustit. Po čase jsem ale poznal, že to nebylo zdaleka tak hrozné, jak se zdálo.

Dobře to dopadlo

Trvalo to asi 2 měsíce do první proplacené faktury za moji práci. Pak to ze mě spadlo a přestal jsem mít strach, že za sebou nemám korporaci, která se o mě postará, i když zrovna není žádný projekt. Ale uvědomil jsem si, jak je pravidelná výplata malicherný benefit pro kohokoli, kdo aspoň trochu něco umí (a mezi které se neskromě řadím 🙂 ) Neuvěřitelné je, jak korporace dokáží tímto benefitem silně spoutat schopné lidi, kteří by se dokázali mnohem lépe uplatnit na volné noze nebo na vlastním projektu.

Je to všude

Zpětně jsem si vybavil ještě spoustu jiných příležitostí v mém životě, kdy mě neochota vzdát se něčeho držela zbytečně při zemi. A bude se to dít i do budoucna. Pokud objevím příležitost pro sebe, tým nebo firmu se posunout výrazně k lepšímu, zcela jistě budu muset udělat oběti. To prostě k tomu patří. Ale zatím se mi to vždy vyplatilo.

Nový článek na blogu:

Jak mě Mark Zuckerberg dovedl k tomu, že jsem začal psát svůj Blog česky

Minulý týden v úterý mi volal Mark, aby mi pogratuloval ke svatbě. Při té příležitosti mi navrhnul, jestli nechci psát blog česky. Ano, je to neuvěřitelné a taky se to skutečně nestalo. Ale Mark Zuckerberg, respektive příběh vzniku Facebooku mě přesvědčil, že bych měl začít psát opět česky. A dnes vám ten příběh řeknu.

Kdo chce moc….

Tento blog píšu, protože s vámi rád sdílím, co jsem se naučil o tom, jak můžou firmy pracovat chytřeji. Když jsem ho začínal v této podobě před více než rokem psát, neskromně jsem si přál, aby ho četlo hodně lidí. Tak jsem ho začal psát v angličtině. Ale udělal jsem chybu, kterou dělá hodně začínajících firem.

Jak se dostat z nuly

Je jednodušší pracovat s několika tisíci osob, které náš výrobek skutečně potřebují, než se snažit bojovat o přízeň milionů jednotlivců rozptýlených po celé planetě.

– Peter Thiel, Paypal

Často zde cituji knihu Od nuly k jedničce (Zero to One) od Petera Thiela, který s Elonem Muskem stál u zrodu Paypalu. Peter ve své knize často mluví o tom, jak strašně důležité je tvořit produkt pro trh, který je tak malý, že ho v poměrně krátké době můžete ovládnout, a pak se přesunout na větší trhy. Ve své knize (kterou doporučuji) píše o tom, jak Paypal nejprve nabízeli tisícovce nejaktivnějších uživatelů eBay, tzv. „Power Sellers“, které si brzo získali. Poté postupovali na všechny uživatele eBaye a pak se rozšířili i nad jeho rámec. Kdyby se vrhli rovnou plošně na propagaci Paypalu všem lidem v USA a ve světě, asi by to nedopadlo nejlépe.

Moje chyba byla zásadní

„Vždy zpozorním, když nějací podnikatelé tvrdí, že se pokusí získat jedno procento stomiliardového trhu“

– Peter Thiel

 

Blog je vlastně také produkt a jeho publikum je jako trh. Situace je tedy velmi podobná. Loni jsem obnovil svůj blog a začal prát příběhy z práce v angličtině. Vrhnul jsem se se svým blogem hned od začátku mezi dalších 156 milionů světových blogů, z nichž je velká část je anglicky. Ty všechny bojují o pozornost globálního čtenáře. Až později jsem si uvědomil, že to nebyl dobrý nápad. A proto ode dneška píšu česky.

Jak je to s tím Facebookem?

Ani Facebook nezačínal tak, že by Mark s kolegy založili globální sociální síť. To by jednoduše nefungovalo. Začali jako služba pro hodně malý trh – pár tisíc studentů na Harvardu. Poté, co ovládli Harvard, se rozšířili na univerzity Ivy League, potom do všech amerických univerzit atd…až se dostali do vašeho mobilu.

I v eHotelu jsme na to šli podobně. Nezačali jsme od prvního hotelu budovat globální rezervační portál. Náš první projekt bylo elipno.cz, rezervační portál pouze pro oblast kolem Lipna. Teď děláme na eHotel.cz pro celou ČR. Svět je jen otázka času 😉

Dopadlo to dobře…pro vás

Naučil jsem se, že nemá cenu vrhat se na psaní pro celá svět. Budu psát pro vás, mé české publikum, které zajímá, jak se dají věci ve firmách dělat chytřeji. A budu se snažit dělat to opravdu dobře. Takže se na vás těším každé úterý zde.

P.S. Anglické články budu dále čas od času zveřejňovat na Medium.com a Linkedin, tak si mě přidejte.