Jako „korporace“ se označují velké, zpravidla mezinárodní firmy. V poslední době mám osobní pocit, že původně hanlivý podtón tohoto označení zaměstnavatele se ztrácí. Prostě dnes pracujete na sebe, ve startuju, v malé firmě nebo v korporaci. A ač „korporát“ v posledních letech možná ztrácí výsadní postavení mezi „dream joby“, stále se jedná o běžnou kariérní volbu s obecně známými výhodami i nevýhodami.
Sám jsem svojí kariéru ve velké společnosti cíleně začínal, přestože jsem věděl, že to není můj konečný cíl. A neměnil bych. Jako konzultant jsem velkých firem obešel desítky, i nyní na volné noze mám tu čest pracovat s těmi největšími. Během těch let jsem vypozoroval jednu věc, která je absolutně nejdůležitější nejen pro přežití, ale i pro úspěch v těchto firmách.
Balancovat na hranici vyhození
V korporaci (ale i v jakékoli jiné firmě) plníte úkoly. Jsou 4 typy:
- Pro vás: Úkoly, které pomůžou vašemu kariérnímu růstu, povýšení, splnění cílů.
- Pro ně: Úkoly, které pomůžou jiným ke splněním cílů, kariérnímu růstu, atd.
- Pro systém: Úkoly, které pomůžou firmě existovat: Odevzdat docházku, školení řidičů atd.
- Pro zábavu: Úkoly, které nepomůžou ničemu, ale člověk je dělá, aby nemusel dělat nic těžšího (např. úklid pracovního místa, čtení intranetu a různých směrnic, zkrášlování tabulek).
Přemýšlím o tom dlouho a myslím si, že je to kompletní výčet a že ony 4 kategorie se ani moc nepřekrývají. Nebo ne? Napište
Jak úkoly od sebe poznáte?
Úkoly typu 1 většinou nikdo moc neurguje. Jsou to věci jako připravit strategii vašeho oddělení, udělat skvělou službu klientovi, něco změnit, zlepšit, posunout. Když je neuděláte, zdánlivě krátkodobě se nic nestane.
Úkoly typu 2 lidé urgují velmi intenzivně. Strašně nutná věc od šéfa, obchodní tým potřebuje nutně něco zpracovat. Všechno okamžitě a maximální priorita. Když je neuděláte, tak občas někdo křičí, ale často se vůbec nic nestane.
Úkoly typu 3 urgují většinou lidé z různých admin oddělení a stupňují výhružky pokud neplníte.
Úkoly typu 4 nikdo nechce, ale stejně je děláte.
Nezkušený korporátní bojovník začne být po pár týdnech zavalen úkoly typu 2 a 3. Všechno je urgentní a snaží se všem vyhovět. Po čase dostává naloženo víc a víc, zůstává na přesčasech, pak ještě déle, dělá o víkendech. Pak přijde pololetní hodnocení a jeho cíle nejsou splněny. „Vždyť na úkoly typu 1 jsem vůbec neměl čas!“ pláče. To mu není nic platné, zůstane nepovýšen. Práce mu přibývá, všichni s radostí na něj hází různé věci. Všichni jsou rádi, že je tu, protože dělá práci za ně. No a po letech zmaru se tento nezkušený bojovník vůbec nikam neposune a skončí v lepším případě bez úspěchu, v horším případě vyhořením.
Co s tím?
Myslím, že trik je v tom naprosto nekompromisně omezovat úkoly typu 2 a 3. Neodpovídejte, nechávejte vyhnít, nebo přímo odmítejte. Balancujte v této oblasti na hraně vyhození. Proč? Protože díky tomu získáte čas na úkoly typu 1.
Začněte svůj den úkoly typu 1. Stravte s nimi aspoň 2 hodiny, v lepším případě 4. Pak se teprve vezměte do ruky vidle a začněte odhrabovat všechny ty byrokratické a jiné nesmysly.
Kolega z vedlejšího oddělení si může vztekle stěžovat, že jste mu nepomohli. HR může 100x nadávat, že nemáte hotové povinné elearningy. Pokud máte výsledky, prodeje, úspěšné projekty, pokud se firmě 10x zaplatíte, pak vám spoustu věcí prominou.
Pokud ale budete mít vzorně vyplněnou docházku a všechna školení a dotazníky a na každý mail odpovíte do 10 minut, tak je to sice fajn. Ale nikdo vám neodpustí to, že jste nic pořádného pro firmu neudělali.
Braňte se.
Odmítejte. Braňte se. Dělejte to nejlepší, co umíte. Dělejte toho v nedůležitých věcech tak málo, že vás skoro vyhodí. A zbytek času stravte na důležitých věcech, rozvoji svých schopností a plnění cílů vašich i vaší firmy.
Video
Toto téma jsem kdysi také natočil jako mé vůbec první video na mém Youtube kanálu:
Podcast
Na stejné téma vyšla i epizoda mého Podcastu Další kroky:
Líbilo?
Jestli se vám články líbí, rád vám každý čtvrtek pošlu přehled těch nových za předchozí týden:
