Nedávno jsem zažil jednu zajímavou věc, která mě donutila přemýšlet o strachu a o tom, jak nešťastně je v nás tato emoce naprogramována. Naštěstí se s tím ale dá něco dělat.
Kromě svých firemních kurzů Lean, Design thinkingu a Excelu dělám také občas kurz pro lidi, kteří chtějí opustit zaměstnání a začít něco vlastního. Pro většinu lidí na mém kurzu je těžké zbavit se strachu a začít s prvními kroky, odhodlat se něco dělat. Asi před měsícem jsem s jednou skupinou vyzkoušel jednu věc: Abych podpořil jejich motivaci, nabídl jsem jim, že uděláme dohodu: Za měsíc ode dneška napíšu všem e-mail a poprosím je, aby mi napsali, jak daleko se se svým plánem utéct z korporace na volnou nohu dostali. Já pak výsledky shromáždím a pošlu opět na celou skupinu.
Reakce mě překvapila. Byla totiž velice odmítavá. Lidé se nechtěli do tohoto zapojit. Nejprve se přihlásili pouze dva z osmi a ostatní tvrdošíjně odmítali. Nakonec se mi je podařilo přesvědčit, ale bylo to těžké.
Co se stalo: Na školení přišli lidé, kteří byli odhodlaní něco dělat, současné zaměstnání je nenaplňovalo, měli sny, chuť nadesignovat si vlastní život. Ale vidina toho, že se jim následující měsíc nepodaří udělat žádný krok a budou muset na celou skupinu toto přiznat, je zcela paralyzovala. A to to byla skupina zcela cizích lidí, kteří se viděli poprvé a pravděpodobně už se nikdy neuvidí. Strach z toho, že budeme vypadat blbě, nás dokáže neuvěřitelně zabrzdit. I já jsem s ním měl obrovské problémy, když jsem odcházel ze zaměstnání.
Štěstí je, že se to dá překonat. Zeď strachu se dá přelézat nebo rozbíjet. A pak bude menší a menší a člověk si zvykne.
Strach je někdy mocná zbraň, která nám už miliony let pomáhá neumřít. Fakt ale je, že stejně někdy umřeme. Nemáme moc času. A rozhodně ne na to nedělat věci, které chceme, protože se bojíme ztrapnění před lidmi. Jak řekl klasik: Na život máme jen jeden pokus. Ale když ho zvládneme dobře, bohatě to stačí.
Líbilo?
Jestli se vám články líbí, rád vám každý čtvrtek pošlu přehled těch nových za předchozí týden:
